Přijel k nám cirkus.Zvěst se rychle dostala mezi všechny senzací chtivé kluky a holky.Někteří už obletovali kolem tajemných baráčků na kolečkách.
Jejich snaha pomoci jejich majitelům cokoli podržet, podat na první pohled upřímná se nakonec ukázala být jen vypočítavostí, když jim bylo naznačeno, že volňáska nedostanou.
Příští den dostoupilo vzrušení k vrcholu.
Ti, kterým se podařilo sehnat peníze na vysoké vstupné, nejistě vstupovali pod obrovskou kopuli a pak už jen čekali až spustí veselá kapela a šašek předvede své první rozpustilosti.
A už je začátek.Srdce zrychlý tep a ruce se začnou chvět napětím.
Otevírá se překrásné defilé klaunství a artistických výkonů.
S nimi vznikají i chlapecké lásky ke krásným baletkám, které s půvabem vlastním jen ženám předváděly výkony vyvolávající častý potlesk obdivovatelů.
Kdo by nezatoužil pohladit třpytivé úbory na ladných tělech!
Žel jen toužení nám zbylo ještě několik dnů po odjezdu plavovlasých dívenek a pak ve víru nových každodenních klukovských starostí jsme docela zapomněli na kouzelně krásné chvíle pod plachtou vznášející se pod oblohou pokrytou zářivými hvězdami.
A v té době v jiném městě někde na náměstí, na velkém placu, kluci mohli nechat oči na odvážné provazolezkyni.......
Cirkus mě vždycky úžasně vzrušoval, život v něm se zdál být úžasně romantický a tajemné úsměvy účinkujících vzbuzovaly touhu být s nimi.
Kdysi, bylo to ještě v Libušíně, jsem "koníčky" vyprovázel několik kilometrů.
Když mě pak někdo přivedl domů, výprask mě neminul.
Výprask mně nevadil, jen jsem rozumem ani ne pětiletého kluka nechápal, proč mamka křičí a táta bere řemen..........
Nádherný projev, hlas i píseň.Jiří Korn byl bezpochyby jeden z našich nejlepších zpěváků a navíc fantastický kabaretiér. Žádnou svojí písní nezklamal........
Poslední waltz jsem už zmiňoval. Píseň asi jako první zpíval anglický zpěvák,ale objevil jsem na you.tube nahrávku, kterou zpíval zpěvák, který v době nahrávky oslavil už 78let...........Neuvěřitelné.
V životě nás někdy potká nečekané překvapení.A jedno mě potkalo v posledních dnech. Poznal jsem, že kupodivu se někteří mladí lidé vracejí k dávno zapomenutému. Tím zapomenutým mám na mysli ruského básníka Sergeje Ščipačeva. A lidé se vracejí k jeho Slokám lásky.......i když je najdou nejspíš jen v antikvariátech.
....Láska je jako dobrá píseň a píseň složit - těžké je.
Tvůrčí nápady Vladimíra Dvořáka hraničily s genialitou. Nu a Waldemarovi Matuškovi bylo dáno něco jiného.Hlas.A schopnost nádherně harmonicky svůj hlas skloubit s textem a melodií mnohých písní, které zpíval.Tato harmonie ve snaze nechat vyniknout svůj hlas velmi často naopak chyběla Karlu Gottovi. A tak z tohoto pohledu byl Waldemar Matuška lepší zpěvák než Karel Gott.
Fibichúv Poem, gruzínská lidová píseň O Sulice bývají ještě i v této době hrány na pohřbech těch, kteří nás předešli..........I to, že se jimi loučíme s těmi, kteří nám byli nejdražší, svědčí o tom, jak se jim líbily. A líbí se i dnes některým mladším lidem, protože stále neztratily nic na svém kouzlu.
Byla to oblíbená píseň mnoha lidí na přelomu padesátých let. Její ruský text je fantasticky harmonický s hudbou. I český překlad je velmi zdařilý a v podání Richarda Adama neobyčejně působivý.
To, že existuje názor, že lidová gruzínská píseň Sulika byla oblíbenou písní J.V.Stalina ( vl. jménem Džugašvili, původem Gruzínec) nemůže lyričnost a působitost této písně nijak zmenšit.Spíše vede k zamyšlení, zda přece jen vše zlé co se o Stalinovi v současné době píše je pravdivé, jestli není dost těchto povídání o něm jen poplatné době, která si právě takové jeho hodnocení v zájmu antikomunistů vyžaduje...........