Některým lidem docela stačí, aby měli pocit, že jsou moudří, když někomu ( a někteří i všem kolem sebe!) vynadají do hlupáků. Je zajímavé, že si v takové chvíli neuvědomují, jak velké hlouposti se dopouštějí.........Nepopírám, že jsou někteří lidé nadanější na hudbu než jiní, že jsou někteří lidé nadanější na šachy než jiní, že jsou někteří lidé nadanější na jazyky než jiní, že jsou někteří.... atd. atd.Ale......ale neznám nikoho, kdo dělá jen "chytré" věci a nikoho kdo dělá jen věci " hloupé".......
Takže pro jistotu nehodnotím člověka označením - jsi hlupák či naopak jsi chytrý, ale vždy se snažím raději to co dělá či říká brát jako hloupost nebo chytrost.
Setkali jste se s někým, kdo nikdy nemá pocit hanby, že skoro nic neví? No možná ano, ale spíše ne. Nic proti tomu, ostatně něco nevědět nemusí v nás vyvolávat nepříjemné myšlenky podobné studu. Hanbou je něco jiného! Hanbou je nechtít se nic naučit......Ostatně učit bychom se měli všichni bez ohledu na to co už umíme. Možností je neuvěřitelně mnoho.......i když kniha je přece jen kniha. (Ostatně podle Plinia není žádná kniha tak zlá, aby v něčem nemohla být k užitku.)
Láska jak žhavá hvězda do nás vniká, propaluje naše nejnitěrnější buňky, zmocňuje se nás, stáváme se chtivě její obětí. Dává štěstí i bolest, povznáší nás, trápí nás.Je nezdolná a krásná, je-li opětována........
Některé písně jsou úžasně silným ztvárněním touhy nejsilnější a často i nejbolestivější - touhy po milém,milé................
(Zaleť sokol, bílý pták...)
PŘESTÁVKA
Je krásná.Máme ji všichni rádi.
Já, ty, on a oni taky.
Snad ne, Franta se už rozehřál? Co dělá?
Svlažuje houbou portrét prezidenta.
A co Vladimír?
Bere dějepis a s věrným druhem Petrem cvičí ruské revoluce.
Ivo, Broňa a Laďa
letí se nadýchat vonného dýmu
který tak sladce voní
a který je zapovězený.
A co naše děvčata?
Nezval miloval Hedviku a Anežku.
My máme však Aničku,
která má ráda jedničku,
jednu jedničku, kterou kdysi dostala.
Nemohou se dostat do tempa
Eva a Ludmila.
Umělkyně a dívenka.
V přestávku se kdekdo baví.
Někdo v duchu pláče.
Takový se vždycky najde.
Světem vládnou protiklady.Lidé silně emotivně prožívají lásku a nenávist.K nenávisti musíme mít důvod. Skutečný, falešný nebo smyšlený.Malicherný nebo vážný.
Láska důvod nemá. Láska buď je nebo není.
es.ben 08.09.2013, 17:20
I když Slunce stále v pravé poledne vrcholí na severní polokouli, možná dnes se mnozí s létem loučí.
Zaposlouchejme se do písně Léto v podání té, která se pro tuto píseň narodila a nazpívala v době, kdy byla na vrcholu svého pěveckého umění......
//youtube.com/watch?v=xNBGd1fk2Iw
V roce 1915 se narodila pouliční zpěvačce dcera Edith Giovanna Gassion. Životní osud k ní nebyl laskavý, ale přes mnohé útrapy a osobní neštěstí se stala světoznámou zpěvačkou, která zemřela na celkové vyčerpání organismu na Francouzské riviéře 10.října l963 ve 47 letech.Rozloučila se s ní spousta lidí, i když církev pro její způsob života jí odmítla uspořádat církevní pohřeb......
Touha po jejím zpěvu, jejím hlase ale přetrvávala.Začaly se objevovat zpěvačky toužící ji následovat.Dvě z nich měly naději, ale jen jedna se dokázala prosadit.Mireille Mathieu.Pro ty, kteří si rádi poslechnou
L´Hymne a lˇamour v jejím podání předkládám dvě ukázky.
Jednu, kdy už byla šansoniérkou na výsluní a nádhernou ženou (prosím, zaposlouchejte se do jejího úžasného pařížského "chrčivého" rrrrr....), druhou, kdy byla vycházející hvězdičkou.
//youtube.com/watch?v=JCixV4btzTc
//youtube.com/watch?v=Hbmt9RWDg_0
Ve druhé nahrávce jí bylo dvacet let a působila velmi skromným dojmem. Dost podobným tomu, kterým působila mladá Edith Piaf (Piaf je umělecké jméno, které se vžilo, protože ji trvale ten, kdo ji angažoval z ulice do svého baru nazýval piaf - vrabčák).
Mireille Mathieu se blíží sedmdesátce, stále vystupuje s velkým úspěchem.