Les-ben

Světem vládnou protiklady.Lidé silně emotivně prožívají lásku a nenávist.K nenávisti musíme mít důvod. Skutečný, falešný nebo smyšlený.Malicherný nebo vážný. Láska důvod nemá. Láska buď je nebo není.

V roce 1915 se narodila pouliční zpěvačce dcera Edith Giovanna Gassion. Životní osud k ní nebyl laskavý, ale přes mnohé útrapy a osobní neštěstí se stala světoznámou zpěvačkou, která zemřela na celkové vyčerpání organismu na Francouzské riviéře 10.října l963 ve 47 letech.Rozloučila se s ní spousta lidí, i když církev pro její způsob života jí odmítla uspořádat církevní pohřeb...... Touha po jejím zpěvu, jejím hlase ale přetrvávala.Začaly se objevovat zpěvačky toužící ji následovat.Dvě z nich měly naději, ale jen jedna se dokázala prosadit.Mireille Mathieu.Pro ty, kteří si rádi poslechnou L´Hymne a lˇamour v jejím podání předkládám dvě ukázky. Jednu, kdy už byla šansoniérkou na výsluní a nádhernou ženou (prosím, zaposlouchejte se do jejího úžasného pařížského "chrčivého" rrrrr....), druhou, kdy byla vycházející hvězdičkou. //youtube.com/watch?v=JCixV4btzTc //youtube.com/watch?v=Hbmt9RWDg_0 Ve druhé nahrávce jí bylo dvacet let a působila velmi skromným dojmem. Dost podobným tomu, kterým působila mladá Edith Piaf (Piaf je umělecké jméno, které se vžilo, protože ji trvale ten, kdo ji angažoval z ulice do svého baru nazýval piaf - vrabčák). Mireille Mathieu se blíží sedmdesátce, stále vystupuje s velkým úspěchem.

Setkali jste se s někým, kdo nikdy nemá pocit hanby, že skoro nic neví? No možná ano, ale spíše ne. Nic proti tomu, ostatně něco nevědět nemusí v nás vyvolávat nepříjemné myšlenky podobné studu. Hanbou je něco jiného! Hanbou je nechtít se nic naučit......Ostatně učit bychom se měli všichni bez ohledu na to co už umíme. Možností je neuvěřitelně mnoho.......i když kniha je přece jen kniha. (Ostatně podle Plinia není žádná kniha tak zlá, aby v něčem nemohla být k užitku.)

Editovat Smazat Je-li láska dvou lidí upřímná a pouze mezi nimi nikdy se nepřestanou milovat ať se stane cokoli a když umřou láska zůstane navždy. (Citát z filmu.) Říká se, že láska je mocná čarodějka. Snad. Ale zcela určitě jsou někteří zlí lidé mocnější.......... Láska jak žhavá hvězda do nás vniká, propaluje naše nejnitěrnější buňky, zmocňuje se nás, stáváme se chtivě její obětí. Dává štěstí i bolest, povznáší nás, trápí nás.Je nezdolná a krásná, je-li opětována........

Lidé ve chvílích, kdy je jejich mysl prodchnuta láskou slibují tomu, kdo v nich lásku vyvolal, že se ho nikdy nevzdají.Je to ale bláhový slib. Stává se, že přes jeho upřímnost ho nebudou moci splnit.Může nastat den, kdy ten druhý si bude přát, aby od slibu upustil.Milujete-li ho, nezbývá vám než jeho přání respektovat, chcete-li, aby prožíval štěstí jiné. (Les.ben,1.8.2012)

Les.ben 29.05.2009, 17:12 Editovat Smazat VZPOMÍNKY A TŘI PŘÍSTAVY ------------------------------------------- Smutná i veselá minulost pláč a vzlyk vítají okamžik kdy přijde nekonečný mír a klid. Mé vzpomínky jsou jak plachetnice bílá rozmáchlé paže radostná mladická síla. Mé vzpomínky toť plachetnice bílá jež s přístavy slunečnými dávno se rozloučila. Přístavy v nenávratnu mizí ale tam v dálkách kdesi jsou a nikdy, nikdy nebudou mně cizí. První přístav úsměv maminky jež dobrý vítr přeje a taťkův pohled přímou cestu ukazuje. Druhý přístav vlahý večer nespočetné hvězdy červánky noční žhavá láva vysokých pecí tichý náraz těžní klece toť rodný kraj krajina mého dětství ze všech je nejkrásnější a ve vzpomínkách krásní ještě víc. Třetí přístav opět vlahý večer hvězdy čarokrásně září jsou mé písně a mé první lásky tak vzdálené a přece živé jasné, něžné oči polibky mé milé.

Les.ben 14.04.2009, 01:14 Editovat Smazat PŮLNOC ------------- Půlnoc se přehoupla v nový den, sedím tu sám, ramena bez vůle se níží, tebe lásko v představách svých mám. Však náhlé leknutí mě do skutečnosti vrací, zavřeným oknem kdosi vstupuje , jak dlouhou cestou zmožen do křesla se kácí a divný širák rozmachem mužným z hlavy shazuje. Cyrano z Bergeracu - již ho poznávám, on na můj smutek nos svůj zvedá k stropu a ostruhami, kordem v pochvě chřestí - inu kavalír a pán - z Nemanic. Bez hledání slov hned spustí ( jak mu tu pohotovost závidím!) - doutníček bych vykouřil s chutí! Doutníček? Kde bych ho vzal? Zde jen cigaretu mám. Ty vaše cigarety peklem smrdí, hrom to vem,přesto však cigaretu stiská rety a s netrpělivou touhou se sklání pro oheň. Na první zátah první úlevný vzdech, půl cigarety v dým se mění a já jen trnu, co bude asi dál. Snad v hlavě cos mně přeskočilo? Tím věčným sněním rozumu mě zbavilo peklo, že v únavě půlnoční přízraky vidím? Tak dobrá - opouští mě strach. Jestli tu sedí jen v mých představách, pak dovolit si mohu malý žert. Váš nos Cyrano jak Olymp s trůnem bohů se zvedá ve tváři,mějte si třeba tisíc kordů, vbodněte je v má prsa, mně dobře bude ve smrti. Trochu se v křesle, patrně zlostí zvedl. V tom okamžiku na můj nos pohlédl a rozchechtal se jak jen to silní muži umí.Pak řekl - však vaše tvář se nosem též netají. Však proto nepřišel jsem, abych se s vámi pustil v hádání, kdo větším nosem z nás dvou se ohání.Ty vaše verše, ty mně klidu nedají.Vždyť všech mrtvých duše co nebeská je klenba nese, se diletantství jejich chechtají. Kdyby můj kord nebyl kován jen z pavučin přízraků, ztrestal bych vás jak se patří za hanobení veršíků. Chcete znát důkaz k tomu? Lehce vám ho dám. Z veršů krásných láska vzroste jak z dobré půdy květina. To dosvědčí má věčná touha - krásná Roxana. A vaše láska? Den po dni chudší je a zdá se, že v srdci vaší milé rychle uvadá. Dost Cyrano! V ten kalich hořkosti pelyněk neházejte. Sám jste pláč svou samotou dusil a utrpení vaše bolesti mojí menší nebylo.Chcete snad říci, že Roxana hezčí byla než ta po níž mé srdce touží? Nad hrdlem skvostným tvář Venušina, vlasy černé jí splývají přes ramena a oči? O očích vám musím říct více - jsou jak jezera dvě a nad jezery svíce. Polární září někdy mrazí, vzápětí hladí jak lásku by slibovaly. A ústa - v rozkošný kalich rety rozevřené. Já ochutnal je a zapomenout nemohu - v tom pokročil jsem dál než vy pane a jsou-li moje verše horší vašich básní, pak odměna má byla bohatější. Pro ňadra nemám přirovnání, já zpitý slastí svíral je ve své dlani, zatím co jazyk mé lásky jsem cítil ve svých ústech. To prostě nelze popsat slovy. A ostatní? Jak ňadra ochutnal jsem i její klín, zahradu, kterou zdobí linie boků něžná. Cyrano odešel a s ním horečné snění. Tam nahoře ve hvězdách jen širáku zamávání. Před okny noc je smutná, z pouličních světel přitéká samota, pokrývá trávník v parku a prázdné ulice.

Krutost umírání kosou nemilosrdnou když smrtka se rozmáchne kochajíc se slzami kalem nebytí smutek rozsévající zákonitostí zrodu a konce čas zmírnit dokáže. Pochopit lze u monstra nezemského. Lidskost však nepřijímá když plod lásky vyšlý z lůna matky činem hrůzným zamkne srdce navždy. (V měsíci lásky byli nemilosrdně zavražděni čtyři nevinní lidé v Brně-Ivanovicích)

Kdyby proutek z růže utnutý svojí vůní zlákal tvůj dech kouzelnou mocí zbavil tvé tváře chmury já měl ho ve své dlani věnoval bych ti i rudé slzy prostupující každou stopou zanechanou tvojí nožkou na místech našeho bloudění.

Proměny lásky --------------------- Láska platonická, nesmělá nenaplněná nezapomenutelná v podvědomí na dlouhá léta ukrytá. Náhle však vzkříšená právem na štěstí kouzelné podoby nabývá. Jak v hypnotickém transu zmocňujeme se všeho. Trans odchází, přichází věcnost, kouzlo se mění v prázdnotu. Prázdnotu naplňuje láska. Láska platonická, nesmělá nedokončená nezapomenutelná do podvědomí odcházející navždy.