Je obrovským štěstím, že byli lidé, kteří dokázali stvořit tak krásnou píseň a i mnoho dalších.Tyto písně v nás vyvolávají sice někdy nezadržitelně se deroucí slzy, jsou ale ztvárněním touhy nejsilnější a často i nejbolestivější - touhy po milém,milé................
Poslechl jsem si všechny nahrávky této písně, které jsou zde dostupné.Slyšel jsem "profesionální" provedení, méně zdařilá a i taková, která bych byl poslouchal víckrát. Hezká je nahrávka z gramofonové desky roku 1937, i když ji zpívá kupodivu muž. Ale tato se od všech liší. Působí úžasně přirozeněv podání dívky, kterou kdybychom potkali, řekli si, že je jen hezká a šli dál.Kdyby ale začala zpívat Prileť sokol.......úžasně by zkrásněla a museli bychom se zastavit a poslouchat.......
Zaleť sokol, biely vták, ku môjmu milému.
Pozdravuj ho nastokrát, povedz tíško jemu.
Aby prišiel večer k nám, že ho pekne prosím,
že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím.
A on mi tak odkázal, že mi už nepríde,
že si on také dievča, inde hľadať bude.
Rozpomeň sa, môj milý, na prísahu svoju,
ako si mi sľuboval a dal rúčku svoju.
Dmitrij Šostakovič, geniální hudební skladatel 20.století pronikl do vědomí hudebně laděných lidí mnoha symfoniemi a dalšími hudebními díly.Zvláštní postavení má jeho 7.symfonie, zvaná také Leningradská. S její tvorbou začal v Leningradě, po evakuaci ji dokončil v Kujbyševě.V roce 1942 9.srpna byla hrána v obleženém a těžce zkoušeném Leningradě.Partitura symfonie byla doručena letecky a hudebníci byli povoláni přímo z frontových linií.Obdiv nad celým provedením vyjádřili vojenští spojenci i jiní lidé z celého světa, vždyť se uskutečnilo v městě, které mělo být podle harmogramu Adolfa Hitlera už dávno dobyto...
Byla období, kdy hudba Šostakoviče vyvolávala jistou kritiku, především v SSSR, ale našla si obrovský počet obdivovatelů a zcela zaslouženě, například i J.V.Stalina, který skladatele vyznamenal v letech 1941,1942 a 1946 Stalinovou cenou a to i přesto, že Šostakovič dal najevo svůj nesouhlas s popravou Tuchačevského, který byl jeho přítelem.
Šostakovič pocházel z umělecky založené rodiny a měl, tuším syna Maxima, který se po otci dal také na dráhu profesionálního hudebníka (dirigenta). O dceři Galině mně není nic známo).