Les-ben

Dmitrij Šostakovič, geniální hudební skladatel 20.století pronikl do vědomí hudebně laděných lidí mnoha symfoniemi a dalšími hudebními díly.Zvláštní postavení má jeho 7.symfonie, zvaná také Leningradská. S její tvorbou začal v Leningradě, po evakuaci ji dokončil v Kujbyševě.V roce 1942 9.srpna byla hrána v obleženém a těžce zkoušeném Leningradě.Partitura symfonie byla doručena letecky a hudebníci byli povoláni přímo z frontových linií.Obdiv nad celým provedením vyjádřili vojenští spojenci i jiní lidé z celého světa, vždyť se uskutečnilo v městě, které mělo být podle harmogramu Adolfa Hitlera už dávno dobyto... Byla období, kdy hudba Šostakoviče vyvolávala jistou kritiku, především v SSSR, ale našla si obrovský počet obdivovatelů a zcela zaslouženě, například i J.V.Stalina, který skladatele vyznamenal v letech 1941,1942 a 1946 Stalinovou cenou a to i přesto, že Šostakovič dal najevo svůj nesouhlas s popravou Tuchačevského, který byl jeho přítelem. Šostakovič pocházel z umělecky založené rodiny a měl, tuším syna Maxima, který se po otci dal také na dráhu profesionálního hudebníka (dirigenta). O dceři Galině mně není nic známo).

Posloucháme-li píseň, jejíž text a melodie nás "chytne", jsme v té chvíli zvláštním způsobem přesvědčeni, že ten, kdo ji zpívá, je ten nejlepší zpěvák (či zpěvačka) ze všech.Bez pochybnosti je právě tato píseň tou, která nás do takové nálady může uvést.Ale po nějaké době uslyšíme jinou píseň, jiného zpěváka a už se v takové náladě budeme ocitat znovu............

Melodie, kterou jsem mnohokrát slyšel na pohřbech. Je neobyčejně mocně se nás zmocňující a v podání orchestru Johanna Strausse André Rieua zní dokonale.......