Pikaso3

Prostě tě nemůžu dostat z hlavy Miláčku, tvé laskání je vše na co myslím Prostě tě nemůžu dostat z hlavy Miláčku, tvé laskání je vše na co myslím Prostě tě nemůžu dostat z hlavy Vysvoboď mě Pociť touhu ve mě Vysvoboď mě Zůstaň tu napořád a pořád a pořád a pořád…

Mám ti co říct Já nejsem víla Rozechvělá Svět nikdy nevyměním Za království ledový Mám toho víc Nebudu dýchat Jak by sis přál Nikdy mě nepředěláš A jako vůně uletím ti dál .../pocitová, vyjádři své pocity.../

Co je štěstí? Mluvíš o lásce, ale je to jenom sen, který ty si přeješ ale pak se náhle objeví silný strach pocit úzkosti. Když prší tak procházíš, ulicemi bez naděje … Bývali jsme spolu každý den, hleděli si do očí a naše dlaně byli spoutané. A tak jako každý z nás věříme na lásku a krásný čas tak proč se stranit, proč máš strach, proč utíkáš…Podej mi ruku a projdeme znovu těmi našimi ulicemi a vzpomeňme…jak chutná štěstí.

Tak vidíš, ráda tančím... Pojď budeme tancovat až do rána. Budem se svíjet spolu v blouznivém opojení a napětí… Jen se mne dotýkej a šeptej mi …

Nenávidím se... Musím se rozhodnout To si mi řekl, o nás.. Musím si to rozmyslet.. Které dám své city? Která je tou mou pravou láskou? Já jen vím, že mou jsi ty Jenže tvou je ta druhá.. Cítím to.. Byla jsem pěkně blbá Když jsem si myslela.. ..že nám to vydrží navždy... Já ti tak věřila.. Nikdy jsem nebyla sama až do teď, nenávidím se...

Lásko mého života, neopouštěj mne. Ukradla jsi mou lásku a teď mě opouštíš. Lásko mého života, nevidíš? Vrať to zpět, vrať to zpět... Neber mi to, protože netušíš, co to pro mne znamená...Vzpomeneš si až to vše pomine a vrátí do starých kolejí Až budu starší, budu tam vedle tebe, abych ti připomněl, jak tě stále miluji, já stále tě miluji.

Nádherná je ta půlnoc temná, když ležím u plamenů svíčky, tvá něha a slova dojemná, šeptají mi do hlavičky. Usínej, má lásko Naše srdce hledící si do očí a toužící…po vzájemným spojení Dvě figurky , které by se rády objaly a naplno svá srdce a duše zažehly. v úsměvech a dotecích se radostí zaslíbili okouzlení vůní lásky, sympatií a zamilovanosti kdy v ten čas se oba probudili euforickému ráji. Růžové brýle, spojily ty dva k novému životu…

Máš vlastní tvář, ale kdo ji kdy zhléd? Znám tě tak dlouho, ale...kolik máš let? Máš krásné oči, kdo ale barvu jejich zná? Jsi jedna z tisíce, ale kdo ví, že nejsi stá? Máš světlé vlásky, ale kdo zná jejich vůni? Máš vlastní víru, ale kdo zná tvoje bohy? Máš desatero bot, ale kdo zná tvé nahé nohy? Máš fantazie kupy, ale kdo zná tvé vzdušné zámky? Kdo za letních dnů pil lásku ze tvé slámky? Budeš mne chtít, půjdeš se mnou, jsi to ty, lásko?…/Večerní poezie/

Máš vlastní tvář, ale kdo ji kdy zhléd? Znám tě tak dlouho, ale...kolik máš let? Máš krásné oči, kdo ale barvu jejich zná? Jsi jedna z tisíce, ale kdo ví, že nejsi stá? Máš světlé vlásky, ale kdo zná jejich vůni? Máš vlastní víru, ale kdo zná tvoje bohy? Máš desatero bot, ale kdo zná tvé nahé nohy? Máš fantazie kupy, ale kdo zná tvé vzdušné zámky? Kdo za letních dnů pil lásku ze tvé slámky? Budeš mne chtít, půjdeš se mnou, jsi to ty, láskoJ…/Večerní poezie/

Dnes už je tomu přes rok, pro mě jako včera, co utichly tvé kroky a tvá duše odletěla. Nejde to vrátit zpět ty naše okamžiky, zbyli po tobě jenom vzpomínky a mě v hlavě otazníky. Ty už jsi odešel a já ne, ve mně navždy, už jen bolest zůstane… Vzpomínková poezie...