Pikaso3

Tak vidíš, ráda tančím... Pojď budeme tancovat až do rána. Budem se svíjet spolu v blouznivém opojení a napětí… Jen se mne dotýkej a šeptej mi …

Nenávidím se... Musím se rozhodnout To si mi řekl, o nás.. Musím si to rozmyslet.. Které dám své city? Která je tou mou pravou láskou? Já jen vím, že mou jsi ty Jenže tvou je ta druhá.. Cítím to.. Byla jsem pěkně blbá Když jsem si myslela.. ..že nám to vydrží navždy... Já ti tak věřila.. Nikdy jsem nebyla sama až do teď, nenávidím se...

Lásko mého života, neopouštěj mne. Ukradla jsi mou lásku a teď mě opouštíš. Lásko mého života, nevidíš? Vrať to zpět, vrať to zpět... Neber mi to, protože netušíš, co to pro mne znamená...Vzpomeneš si až to vše pomine a vrátí do starých kolejí Až budu starší, budu tam vedle tebe, abych ti připomněl, jak tě stále miluji, já stále tě miluji.

Nádherná je ta půlnoc temná, když ležím u plamenů svíčky, tvá něha a slova dojemná, šeptají mi do hlavičky. Usínej, má lásko Naše srdce hledící si do očí a toužící…po vzájemným spojení Dvě figurky , které by se rády objaly a naplno svá srdce a duše zažehly. v úsměvech a dotecích se radostí zaslíbili okouzlení vůní lásky, sympatií a zamilovanosti kdy v ten čas se oba probudili euforickému ráji. Růžové brýle, spojily ty dva k novému životu…

Máš vlastní tvář, ale kdo ji kdy zhléd? Znám tě tak dlouho, ale...kolik máš let? Máš krásné oči, kdo ale barvu jejich zná? Jsi jedna z tisíce, ale kdo ví, že nejsi stá? Máš světlé vlásky, ale kdo zná jejich vůni? Máš vlastní víru, ale kdo zná tvoje bohy? Máš desatero bot, ale kdo zná tvé nahé nohy? Máš fantazie kupy, ale kdo zná tvé vzdušné zámky? Kdo za letních dnů pil lásku ze tvé slámky? Budeš mne chtít, půjdeš se mnou, jsi to ty, lásko?…/Večerní poezie/

Máš vlastní tvář, ale kdo ji kdy zhléd? Znám tě tak dlouho, ale...kolik máš let? Máš krásné oči, kdo ale barvu jejich zná? Jsi jedna z tisíce, ale kdo ví, že nejsi stá? Máš světlé vlásky, ale kdo zná jejich vůni? Máš vlastní víru, ale kdo zná tvoje bohy? Máš desatero bot, ale kdo zná tvé nahé nohy? Máš fantazie kupy, ale kdo zná tvé vzdušné zámky? Kdo za letních dnů pil lásku ze tvé slámky? Budeš mne chtít, půjdeš se mnou, jsi to ty, láskoJ…/Večerní poezie/

Dnes už je tomu přes rok, pro mě jako včera, co utichly tvé kroky a tvá duše odletěla. Nejde to vrátit zpět ty naše okamžiky, zbyli po tobě jenom vzpomínky a mě v hlavě otazníky. Ty už jsi odešel a já ne, ve mně navždy, už jen bolest zůstane… Vzpomínková poezie...

Vše, co jsem kdy chtěl Vše, co jsem kdy potřeboval Je zde... v mém náručí...

Můj maličký andělíčku. Jsi tu! Jsme chvíli sami. Ty se mě dotýkáš svou něžnou dlaní. Náš pohled očí jednotně říká: "První láska jak nádherná!" Dychtivé rty se letmo setkají, pocity naplno říci se nedají. I za tu kapičku štěstí živote dík, i tobě můj maličký andělíčku.

Provokovala svého zhýralého bratrance Wilibalda s kterým neustále cloumal chtíč Tak se muselo stát co se stalo ... měla ho tam, ač nechtěla a ani si čuňák nesundal brnění Já ji varoval ale přesto se z dívčího traumatu zrodila katastrofa o které se dochovaly nepřesné zprávy.. A tak se to do dneška učíme v dějepise blbě A proto už..Johanko z Arku nechoď do parku čeká tam na tebe utrpení Johanko z Arku nechoď do parku číhá tam blbec v brnění...plechovym!...Johanko z Arku /Balada/