Pikaso3

Jsi básník a píšeš o tajemství snů a vidíš tak dál až do konce dnů. Bydlíš v propasti slov a na poušti vět, znáš podstatu lidského dění, jednou jsi ztracen, zítra patří ti svět, každý ví - časy se mění.- Jdeme životem, stárnem a moudříme, teda i občas chybíme, přesto nacházíme radost a lásku a s ní se dělíme...

Teď mě obejmi, je pro mě těžké říci promiň jen chci říct teď mě obejmi, fakt ti chci říct, promiň nikdy bych tě nenechal odejít. Konec konců, něčím si procházíme napravím to, slibuju... Těžké říci promiň

Má lásko, ještě jednou bych ti chtěl podlehnout. Naposledy tě políbit, naposledy tě pohladit ve vlasech, zatancovat si na poslední píseň ... vidět tvůj úsměv,či snad uronit pár posledních slz…/ večrní chvíle/

Cítím se šťastný, Všechen ten čas, co jsme strávili, že mohl zmizet Chci to znovu cítit Všechnu lásku, kterou jsme tehdy cítili všechny moje sny jsou lidské beru si je rukama, protože Co je život bez snu, který nás drží? Vezmi mě za ruku a nikdy mě nenechej odejít Ano, víš, že je to pravda Prostě na tebe nemůžu přestat myslet Myslím na tebe … Nemůžu na tebe přestat myslet Nemůžu přestat...

Žvot je radost život je neštěstí někomu se daří jinému se nepoštěstí je z toho smutno je z toho veselo o tom coby kdyby výčitek přibylo jsou to rány kruté co osud rozdává ...v očích ti zůstal smutek, žádná jiskra, žádná zář nevěřila jsem, když mi to říkali už se s ním nikdy nepotkáš.Odrazy které minuly náš život zůstanou s námi napořád...zbývá jen tiše se dívat a být rád...

Míříš na trh ve Scarborough? Petržel, šalvěj, rozmarýn a tymián Připomeň mne té jedné, která tam žije Kdysi byla mou skutečnou láskou Řekni jí, ať mi uplete bavlněnou košili, Petržel, šalvěj, rozmarýn a tymián Bez jakéhokoli švu nebo výšivky Poté se stane mou skutečnou láskou Řekni jí, ať mi nalezne pozemek Petržel, šalvěj, rozmarýn a tymián Mezi mořskou vodou a mořskými prameny Poté se stane mou skutečnou láskou

Tvé vlasy voní větrem,a vůni. Dlaní vzduch nabíráš ke svým rtům, A všude barvy lásky radosti a touhy. Je tu jaro a hřeje nás touha, usměješ se… cítíš jen tlukot svého srdce…. Tolik krás náš život má, Ochutnávej, poznávej a toužebně si užívej Ano hřejí nás barvy lásky radosti a touhy…ano žijeme jenom jednou./Jarní poezie/

Na stéblech citů tančíš a já, jak stín jsem blíž.. A každá buňka kůže, touží Tvé tělo vpít.. Jsi něhou za soumraku a jiskrou mému zraku.. Jsi chvíle, která nebolí. Jsi láska,/Poezie/