Pikaso3

Poslední okno v domě zhaslo, ponocný už půlnoc troubí. Pouliční lampa vrhá světlo, na milence,jenž se k sobě choulí. Město šlo už spát, však oni stojí v obětí. Vkrádá se už chlad, ale jeho polibky zahřejí...

Nepohřbívej naši lásku protože my bychom mohli v této zkoušce obstát Máme všechno a víc, než jsme plánovali víc, než řeky, které protékají zemí Máme to všechno ve svých rukou. Ukážu Ti, že patříme k sobě Budu zdí, která Tě chrání před větrem a deštěm, před ublížením a bolestí...Láska je jediné co má dnes cenu...

Jsem rameno, na kterém se můžeš vyplakat Tvůj nejlepší přítel jsem ten, na kterého se můžeš spolehnout Byla sis sebou stále jistá Teď vidím, že jsi zlomené pírko Doufám, že to můžeme vyřešit společně Jednou budeš zase tancovat a bolest skončí Nebudeš mít čas na smutnění…/píseň smutku/

Pouliční lampa vrhá světlo, na milence,jenž se k sobě choulí. Město šlo už spát, však oni stojí v obětí. Vkrádá se už chlad, ale jeho polibky zahřejí. Šeptá slůvka sladká, nevnímají svět kol sebe. V jejich srdcí plane láska, a nad nimi hvězdnaté nebe. Nevzdají se svých sladkých přání a snů…/zamilovaní/

Znám Tě pouze krátce, možná to byl sen, měsíc jasně svítil, byl to zvláštní den. Vítr mírně foukal, cítila jsi chlad, já jsem poprvé Tě objal, chvíli jsem Tě hřál.Ty jsi má láska, Ty jsi můj sen, Tebe chci líbat snad celý den. Ty jsi má touha, Tebe chci mít, nocí se loudat životem jít./pohodová chvíle/

Proč jsi tak daleko? Chtěl jsem být u Tebe, mít tě blízko. Žil jsem v oblacích, já žil tam nahoře v mracích hodně dlouho a snil … O pláži, na kterou jsem Tě jednou vzít chtěl. O srdci, o lásce, o dívce jenž jsem měl. Tak moc mi chybí naše společné dny. Proč jsou tak vzdáleny všecky překrásné sny. Já vím, Ty už to nevidíš asi už je to jen ve mně je to tak veliký, sedím tu dál - v temně. Sedím tu sám s myšlenkou na Tebe. Srdce tak bolí už nekoukám na nebe/večerní poezie/