Je tam brána zdobená, cestu otevírá,
Zahradu zelenou, všechno připomíná.
Jako dým závojů, mlhou opředených,
Vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.
Je to březový háj, je to borový les.
Je to anglický park, je to hluboký vřes.
Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál.
V zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.
Kolik chceš, tolik máš očí otevřených.
Tam venku za branou, leží studený sníh.
Zpočátku uslyšíš, vítr a pak ptačí hlas.../Zahrada ticha/.Tam najdeš svůj klid...
Chtěl bych být tím:
kdo dokáže tě rozesmát
kdo podrží tě v nejhorším
kdo splní ti co budeš si přát
Kdo tě nikdy nezradí
kdo bude tu pro tebe
kdo se vším ti poradí
a vydá všechno ze sebe.
Tím, kdo tě nezraní
kdo srdce své ti dá
kdo před zlem tě ochrání
kdo rád za pravdu ti dá.
Chtěl bych být tím
kdo uloží tě spát
kdo bude jenom tvým
kdo bude u srdce tě hřát.
Chci také býti ten
kdo může za ruku tě vzít
a zajít s tebou ven
vždy když se ti bude chtít.../Poezie/
Cítím se šťastný, Všechen ten čas, co jsme strávili, nejde zapomenout, chci to znovu cítit. Všechnu lásku, kterou jsme tehdy cítili všechny naše sny jsou lidské beru si je rukama, protože, co je život bez snu, který nás drží? Vezmi mě za ruku a nikdy mě nenechej odejít. Ano, víš, že je to pravda Prostě na tebe nemůžu přestat myslet. Myslím na tebe …Nemůžu na tebe přestat myslet, nemůžu...protože jsi moje láska a pořád tě miluji ...