Pikaso4

S celou mou duší jsem se marně snažil Jak moužou pouhá slova vysvělit mému srdci Tuhle příchuť nebes, tak hlubokou, tak pravou Kterou jsem našel v tobě Tak mnoho důvodů v tolika způsobech Můj život právě začal Potřebuju Tě navždy, potřebuju Tě abys zůstala Ty jsi ta jedna, ty jsi ta jedna jediněčná dívka. Řekl jsem miluji Tě, ale já lhal Protože tohle je víc než láska, kterou cítím uvnitř Řekl jsem miluji Tě, ale já jsem se mýlil Protože láska nemůže být vždycky tak silná Řekl jsem miluji Tě, ale já lhal /překlad/

Přemítám si některé z mých starých vzpomínek Víčka zavřená, Slyším tvůj šepot lásko,když dotek po těle tvůj cítím a chci tě ve své něze hýčkat pro tvoje sny a tvoje touhy. Ještě mě ještě spoutej . I já tě obejmu celou svojí něhou aby jsi cítit lásku něžnou. Ještě se dotknout vícekrát přeji Chci tě, nemluv o tom, dokud neusneme. Možná potom, až ve spánku, naše sny se setkají někde blízko sebe. ...propadat lásce, je moc krásný.

Jen tak ležím a dívám se na nebe, S květinou v ruce, tiše ležím a myslím na tebe, Někde uvnitř toužím být s tebou. Vím, nemělo by to takhle být, Sama sobě začínám si lát, Už měla bych přestat snít, A stále si do očí lhát. Vidím před sebou tvou tvář, Dokážu si vybavit tvé rty, I v tvých hnědých očích zář, A vlasy které máš jen ty. V uších mi zní tvůj hlas, Hluboký a jasný čistý smích, Celá se uvnitř chvěju zas, Tak proč na tebe stále myslím, Doufala jsem, že odnese to čas, Do mých snů vstupuješ zas. V nich sevřeš mě v náručí, A tvé rty se dotknou mých, Tvé obětí bezpečí mi zaručí, Srdce m naplní šťastný smích. Ale to jsou jen pouhé sny, Nikdy nebudeš blízko mě stát, Ani trávit se mnou své dny, Ty se mě nikdy nebudeš dotýkat. Naše rty se nikdy nesetkají, A ruce se nikdy nespojí, Tvá ústa se mě nikdy nezeptají, A mé srdce se nikdy nezahojí. Naše podivné světy tvoří dva střety, které se jen lehce se dotkly mého nebe a hvězd. /nedelní poezie/

Bolí mě svět. Víčka, když přivřu oči. Bolí mě trpět. Nenech mě zahynout na touhu, která sílí - přim každém Tvém polibku. Jsem vyschlá, nemohu se hnout, v hrudi mám roj vílí. Proč si mně nevšímáš odstrkuješ mně, když se přiblížím. Prý ve snech mě proklínáš, ach, něco zlého tuším. Proč jen jsi takový? Baví Tě mi ubližovat? pamatuj si mé jméno, Cítím k tobě stále lásku /Poezie/

Čas nejde zastavit ...

Vidím před sebou tvou tvář, Dokážu si vybavit tvé rty, a v tvých očích zář. A vlasy které máš jen ty. V uších mi zní tvůj hlas, Hluboký a jasný čistý smích, Celý se uvnitř chvěju zas,a myslím na tebe...Možná ten pocit taky znáš jako když nevíš jestli jsi vzhůru nebo spíš / malá večerní.../

...dívám se jak krásná je obloha slyšíš ozvěny mého hlasu? Teď prosím, smiluj se, můj milý andílku, schovej svá křídla, odlož bílou košilku, buď pro mne na chvíli jen prostou ženou slabou a nádhernou, roztouženou. Začala jsem plakat, myslela jsem na tebe jsem na kolenou, slyšíš mé utrpení, je tam někdo? Mám pocit, že ztrácím sama sebe, teď prosím, smiluj se, můj milý andílku /poezie/

Jsem vybledlá a ztracená... Trochu, někdy, však víš. Chci se tě dotýkat, hrát si s pramínky tvých vlasů, Chci si tě hladit, laskat záhyby tvého těla. Chci v tobě číst všechny tvé touhy a vášně a nechat lásku kvíst, vždyť miluju tě vážně. Byl tvým stínem a světlem, co by svítilo na naši cestu......jsi pro mě láska, blízkost a touha...