Pikaso4

Je to těžké vím věřit,že všechno bude zas jako dřív, setři slzy jenž po tvářích ti kanou, Pojď blíž... Až hvězdy pohasnou, a nebe zmizí, budu s tebou dál, až majestátní hory se zřítí, na dno moří. Ve tmách bloudíš, hledáš ruce mé. Já vím, co ti schází, vše po čem toužíš, ti dám...

Chybí mi rty, jak po těle si bloudí. Jakoby ztrácely svůj směr. Chybí mi touha, co z dlaní tvých proudí Až vynese mě do nebeských sfér Chybí mi náruč... Bezpečný přístav v nouzi Je plná něhy, sladkých her Nenech mě čekat Tak dlouho sama toužím A nedáváš mi na výběr drahý.../malá poezie/

Měsíc svítí, hvězdy nás hřejou. pod bílou saténovou peřinou.... Kdyby si měl trochu času, prsty zajet do mých vlasů, napnout chtění jako strunu, brát si, dávat ... bez rozumu. Ve svitu nekončících svíček ..Ti šeptám miliony slovíček.. A o čem jsou? To si nech zdát. ..Já - usínám../malá poezie/

Zůstaň se mnou Má lásko, doufám, že vždycky budeš Právě tady po mém boku, když tě budu potřebovat Oh má lásko... V tvých pažích Se cítím tak bezpečný a klidný Každý den je perfektní den, když ho strávím. Sám s tebou. V tvých pažích Se cítím tak bezpečný a klidný Každý den je perfektní den, když ho strávím Sám s tebou

Otvírám oči a jsi tu. Krásko. Víš, jak tě miluji můj andílku Chci, abys mě držel, Chci jen na chvíli zastavit čas Zastavit všechny své bolesti a strasti a zůstat s tebou. Hoď všechno za hlavu, zapomeň na minulost. Vím, chce to odvahu, udělat krok, přejít přes ten most, na jehož druhém konci čeká nový svět, odkud nevede cesta zpět /večerní.../

Stačí, když se vrátíš zpátky Hledám trochu času být sám Půjdu se na to místo ještě jednou podívat Stejně jako tisíc nocí předtím To je to místo, kam patřím Skutečně tě láskou rozzářím Tvůj hlas mi stále zní v uších I když tvé stopy zmizí… Snad jednou budeš číst můj vzkaz v láhvi srdce potopím, duše pluje za ním vlny odnesou o čem se mi zdá Snad jednou budeš číst mezi řádky vím, že nechci vzít ani slovo zpátky jednou pochopíš, že tě ráda mám S tebou se mi zdá. Jednou pochopíš, že tě ráda mám...

Jsem tu bez tebe, ale jsi stále v mé osamělé mysli Myslím na tebe, a stále o tobě sním celou dobu Jsem tu bez tebe,ale ty jsi tu stále se mnou, v mých snech A dnes v noci, jsme tu jen ty a já, nic mi nevezme mou lásku /večerní.../

Jeho ztracená duše je, žije, ale téměř nemluví. Čeká na ni. Před tím obrazem z dávných dob. ne není blázen. Ale věří, že je. Vidí ji všude. Čeká ji stále s růží v ruce. Kromě ní nečeká nic. Nic jiného nemá smysl A vzduch je těžký Nepřítomný pohled On je sám, často s ní mluví Není blázen, miluje ji, toť vše. Vidí ji všude, čeká, stojí vzpřímeně. Stojí s růží v ruce čeká na svou lásku. Ne, ne, už nic mu nebrání, Nic jiného nemá smysl. Miluje ji, toť vše. / příběh ze života/

Býval jsem štastný...pak přišli špatné časy dobře, dostal jsem se na špatné nástupiště Do špatného vlaku a udělal špatný krok. Občas i ta hvězda padne a nebe celé zřítí se. Teprve pak pochopíš mé věty těžkopádné, ač porozumět hned nebude to snadné. a já v duchu se jen tiše ptám. A nad mé slzy již není bolest řidčí,není cesty zpět. tak moc chci letět ke hvězdám.../má spověď/ jenou mne snad pochopíš...