Pikaso4

Poď, áno ...volám ti vždy, keď sa cítim zle Si vždy tam Si mojimi ramenami, kde plačem Poď, poď, jsi jediný. Poď, poď, dúfam, že cítiš to isté Myslela som, že budeme len kamaráti Veci už nikdy nebudú také isté Je začiatok a nie koniec Nebude to ako pred tým Už to nie je tajomstvo Práve teraz sme otvorili dvere Začneme dnes v noci a od teraz Už nikdy, nikdy nebudeme takí ako pred tým Nikdy to nebude také isté Som rada, že som si uvedomila, že ťa potrebujem stále viac a viac Je to už len na nás...

Prosycen osudem, bolestí, láskou... Pln slunce světla, a na čele s vráskou. Hledám, nenacházím - ne, to není lítost, touha najít bytost, která bude znamenat pro mne vše a možná víc … Tu poslední tam ve vzpomínkách navždy nechám, žádnou jinou lásku už víc nehledám. /sobotní poezie/

Láska je nádherný cit a velký dar a já díky Tobě znovu to prožívám. Chci si s Tebou povídat, dívat se Ti do očí, chci se k Tobě tulit a držet Tě v náručí. Potřebuji Tvou lásku, protože dnes už vím, že jsi láskou mého života /poezie/

Přišla jsi ke mně jako úsvit nocí Tak zářící jako slunce Ven z mých snů a do mého života Ty jsi ta jedna, ty jsi ta jedna Řekl jsem, miluji Tě Ale tohle je víc než láska, kterou cítím uvnitř Řekl jsem miluji Tě....Ale já lhal…/překlad/

Proč nás osud stále spojuje a dálka rozděluje? Já už to vím, jestli to i ty víš, tak mi prosím napiš. Přeci víš, kdo jsem. Jsem Tvá a Ty můj… Spoustu věcí Ti nemůžu už říct, třeba že miluji Tě ještě víc než dřív, Jsi moje všechno, co mám Přesto se Ti to říct do očí stydím. Jsi moje všechno lásko, přesto se Ti to říct do očí stydím. Teď však už usínám a nechám si zdát. Jak moc mě miluješ, jak tě mám rád./večerní poezie/

Sladká extáze - lásko ty a já, Sni se mnou Dvě osoby, jedna duše, jeden polibek, jedna noc, dvě slůvka: Miluji tě! Dvě osoby, jedna duše, jedna zpráva, jeden hovor, dvě slůvka: Chybíš mi! Dvě osoby, jedna duše, jedna hádka, jedno nedorozumění, dvě slůvka: Nenávidím tě! Dvě osoby, jedna duše, jedno loučení, jedno rozhodnutí, dvě slůvka: Je konec! Dvě osoby, dvě duše, jeden monolog, jedna vzpomínka, dvě slůvka: Nikdy nezapomenu./Dvě slůvka poezie/