Pikaso4

Potřebuju lásku, Chci zpívat píseň, která byla jen naše A já chci brečet, chci se zamilovat Ale všechny mé slzy už jsou navždy pryč jen naše vzpomínky ůstali. Ale já je všechny zazpíval jinému srdci A teď chci brečet, chci se znovu zamilovat Ale všechny mé slzy už jsouuž jsou navždy pryč...

Život není jenom krása a štěstí...Potkávají nás i jiné události...a nejsou veselé

O čem mé srdce sní? O vřelé touze, lásce a milování. O tvých laskavých a něžných dlaních. O tobě milý a tvých pohlazeních… Vášní tvou už se zmítám celá, však dobře víš, jak se to dělá. Chybíš mi tu, víš. Bez tebe neusnu, miláčku můj chci tě tu mít, protože už bez tebe tu nechci žít. Posílám Ti polibky na dobrou noc. Miluji tě…/krásná poezie/

Je to těžké vím věřit, že všechno bude zas jako dřív, Setři slzy jenž po tvářích ti kanou, Pojď blíž... Až hvězdy pohasnou, a nebe zmizí, budu s tebou dál, Ve tmách bloudíš, hledáš ruce mé. Schoulená, tak bezbranná, spíš v mém náručí. Cítím tvůj dech, jsi v bezpečí, v bezpečí…( Je to dávno a já věřím, že to bude jako dřív)

Vzpomínám si na dobré časy, které jsme měli v našem šílenství, zmrzlé slzy s iluzí ohně, celý můj život byl naplněn touhou. Oh, já si přál, abychom se mohli vrátit tam, kde jsme začali, Lásko, ztracená lásko, jsi tak chladná, máš chladné srdce, oheň v tvých očích mě připraví o mysl, jak je možné, že jsi tak slepá. Nenechávej mě samotného se zlomeným srdcem copak nevidíš, že jsem tě miloval od samého začátku /Překlad/

Snad právě na něho štěstí se usměje, cíl má už na dosah ruky…

Vždy jsi byla moje láska...Dala jsi mně ten pocit, co jsme hledal dala jsi mně svoji duši Tvou nevinou lásku Ty jsi ta jediná, na kterou jsem čekal na kterou jsem čekal, Topili jsem se v polibcích ten okamžik v čase Navždy mladí navždy, navždy zamilováni...Když jsi vstoupila do mého života vzalo mě to dech Protože Tvá láska si našla cestu k mému srdci...Přiměla jsi mě snít při pohledu do Tvých očí Dala jsi mně ten pocit po kterém jsem toužil chci Ti dát svou duši celý můj život Protože Ty jsi ta jediná, na kterou jsem čekal čekal jsem tak dlouho. /Poezie sobotní noci/

Vezmi mě za ruku Slib mi, že všechno bude dobré Drž mě pevně S tebou stále sním Ano, ano, chci zůstat Ale už neumím milovat Byla jsem příliš hloupá...

Počítám řádky noci. Slza padá na ňadra. Samota se otvírá. Bez doteku sotva dokončuji větu. Hvězdy jsou za clonou, která mi nepatří. Jsem uklizená v závětří. Dobrou noc říkám do němých zdí. Dávno už bez lidí. Je ticho a srdce mží. Skleslá sedím u okna. Vzpomínám na slůvka vznešená. Jsi v mlze stále drahý. Ani nanosekunda mi Tě nepřiblíží. Třeba jednou obejmeš mě na šíji. Chybíš a prázdné místo v diáři. Slza podá po tváři. Nevidíme se a nevedeme se k oltáři. A už jsme byli tak blízko…Lásko. /Poezie dlouhých nocí/