Pikaso4

Společně Půjdeme naší cestou. Společně Jednou zapomeneme. Společně Tvá ruka v mých rukách. Společně Budeme spřádat naše plány. Společně Půjdeme naší cestou. Společně Jednou zapomeneme. Společně Tvá ruka v mých rukách. Společně Budeme spřádat naše plány. Budeme milovat pláž. Budeme učit sebe a druhé. Změníme tempo našeho života. Budeme pracovat a snažit se. Svobody Miláčku, Ty a já. Svoboda To je náš osud. Tady, kde nebe je volné. Budeme tím, čím chceme být. Teď, když se postavíme na odpor nejdeme naši zaslíbenou zemi Najdeme svobodu Život tam je mírumilovný. Budeme Pod širým nebem. tam nebe je modré. a tam svoboda...

Vypadalo to jako by to byla perfektní věc. Pro mě a pro tebe je to tak ironické, že jsi takový jakého jsem si tě vysnila. Ale v našich životech jsou skutečnosti, které nikdy nemůžeme změnit. Tak mi jenom řekni, že rozumíš a cítíš to samé. Tenhle perfektní románek Který jsem si vytvořila v hlavě žila bych tisíce životů, ale každý je vždy hezky s tebou po mém boku. Ale už jsme našli sami sebe v méně než perfektní okolnosti. A vypadá to, že možná budeme mít šanci. Sotva tě znám, ale tak nějak vím, co jsi zač. Hlubší lásku jsem našla v tobě a o tom nepochybuji Dotkl ses mého srdce a to změnilo všechno, co jsem si naplánovala. A teď cítím, že se nemusím ničeho obávat…/příběh mladé dívky/

Slyším každičký tón tvého vzdechu, Vnímám každý pohyb tvého těla, Cítím vzrušující závan dechu, Tebe jsem už od samého počátku chtěla. Jemnými dotyky bránu odmykáš, Pomalu kráčíš do nitra mého, Z hedvábné halenky mé tělo vysvlékáš S tebou mám pocit, že se nám nestane nic zlého. Choulím se ve tvé náruči a svírám v dlani své tu tvou rozum mi sice poroučí že, tvé city ke mně jsou pouhou hrou Ale já neslyším a slyšet ani nechci A rozumu cpu do úst roubík Teď zrovna naslouchám jen svému srdci Vášeň a něha se v nás snoubí. Pojď, splním ti tvoje tajná přání /Večerní poezie/

Když padá na tě svět, když života tvůj den skomírá a chřadne, na poušti jak vadne, tak seber všechny síly a s lehkostí víly, nad všechno se vznes. Leť přes hory, les. Tam kde slunce svítí a kde roste kvítí. Kde je klid tak veliký, že cinkají i špendlíky. Tam od světa si pauzu dej a jen s ptáky se mu směj. Měj se ale napozoru, až navrátíš se zpátky domů, nikomu nic nesmíš říct, Máš však také štěstí, neb, našels ten pravý démant, můžeš zase spát, svůj sen si nechat zdát!

Slíbils jsi mi ráj. Řekla, když se na mě znovu podíval, spatřil jsem v jeho očích slzy, pamatuji si, že v Ráji zní stále hudba. Ano, řekla. Pak spočítala květiny na louce, kde jsme spolu seděli, neptal jsem se proč pláče. Tolik věčného smutku v tolika lidských srdcích, odešla cestou lesem. Proč to nevidíš? Proč to necítíš? Zamilovaná a bez lásky Stále a stále utíkáš. Stále,stále padám. Zamilovaná a bez lásky.

Hledám duši, která by mi pomohla

Když jdeš do San Francisca Potkáš tam pár milých lidí Všichni ti, co přicházeli do San Francisca mněli iluze v lepší a svobodný život. Hledali svobodu a lásku, jako i dnes. V letním času tu bude láska V ulicích San Francisca Milí lidé s květinami ve vlasech. Dnes můžeš marně hledat svobodu, nebo lásku. Ano lásku kterou hledáš, už není. Všude napříč národy, jaká zvláštní vibrace Lidé v pohybu Je tu celá generace, s novým názorem Lidé v pohybu, Vy všichni, kteří přicházíte do San Francisca Ujistěte se, že máte nějaké květiny ve vlasech protože v letním času tu bude láska