vnimajici

můj vlastní život nemá žádný smysl, jediný život co smysl měl , byl jen a jen ten náš.

Ja tibja nelubluju ,ja ljubju dragona,

na životě nezáleží, záleží jen na lásce.

Život se rozlomil, jak oplatka z lázní ,zvoneček zazvonil ,ať žijí blázni , ti se svou nadějí , co rukama nelomí, zítra je později, pro toulku svědomí, chtěl bych se poklonit, před tvojí památkou, slzičku uronit, jsi navždy mou pohádkou.

Na noční obloze , hvězda je tvoje , na malém na voze, na konci oje , ze všech jsi jediná , kdo budí svítání , bolest má vzpomíná , máš moje uznání , cítím se malinký , ty tam já tady , živí mě vzpomínky , nechcípnu hlady.

Co je to pokání , když nechci odpustit, co je to poznání, když chci svůj rozum mít , kdo to byl Kain ,a kdo byl Abel, kdo se má vlastně fajn , a kdo je ďábel , kdo si čte si v misálu , a kdo jen zevluje , kdo žije v kanálu , kdo vlastně miluje , Bože ty svině si, znám tvoji povahu, blamuješ s nebesy , seru ti na hlavu.

Chtěl bych tady na chatu poprosit své přátele a známé o to aby se o mě, prosím nebavili s člověkem ,který tu vystupuje pod nickem Culllinan ,jedná se zřejmě o psychicky narušenou osobu , děkuji.

O pane měl bych jedno přání , přestaň už denně hulit jointa trávy, pak blbneš ztrácíš slitování,a s ním i svoje dobré mravy, stáváš se vlastně bezcenným, takovým ptákem bez peří ,možná i s křídlem zlomeným, co let mu nikdo nevěří. mám vyhlédnuté kopačky, ty se špičkou jsou akorát, rozkopal bych ti prdel na sračky, a byl bych za to strašně rád.

Do křídel vysněných, vklouznu vždy v naději, že z nocí probděných, dá zmizet se častěji, za svitem hvězdičky, v měsíčním odzemí, blízko tvé dušičky, na naše scházení, pomněnek kytičku, vezmu si do dlaní, počkej jen chviličku, než bude klekání.

Minulost vyhlížím, podroben příčině ,znovu si ublížím, vinný v své nevině, do kouta schoulený, s koleny pod bradou, tak nějak přelstěný, s bolavou náladou, hledím ti do očí, srdce mi bije, čas náš sen přeskočí, i voda smyje, slzičky vzpomínek, samy se tvoří, života plamínek, jinak všem hoří, z osudu doteky, směry jsou cest, přijímám je bezděky, prostý všech gest, v hlavě nic nenosím, ne že by by z lenosti, o přízeň neprosím, jsou s ní jen starosti, nevznáším nároky, k nikomu nikam, nehledám proroky, boha se zříkám.