V myšlenkách se toulám
po chodbách se tiše šourám
v hlavě mám jednu osobu
jež má jistě anděla podobu
s vlasy z havraních perutí
z jejího pohledu zůstávám bez hnutí
škvírou nenápadně ten úsměv pozoruji
hlavou myšlenky hojně plují
je to nedobytný cíl
však sni užívám si každou z chvíl
snad jednou tu kuráž dostanu
a svému strachu povstanu
jednou se ji ozvu
a někam ji pozvu
a když bude při mě štěstí stát
prozradím že ji mám rád
však vtom brání mi ta proklatá stydlivost
teď však říkám dost
já získám ten lásky skvost
za škvírou kdosi drží mlčenlivost
po tichu pozorujíc tu krásu
často zbaven hlasu
z jejího havraního vlasu
stacím se v času
zatím ještě váhám
však brzo dám průchod svým snahám.
href="http://pavlinicedani.blog.cz/" >