jaroslavek

 

Usnula jsi cvrček na housličky hrál. ze stěn domů dýchal žár co paprsků slunečních byl dar. Vstáváš,vlas už hřeben lehce rozčesává vlní se jak v ranním větru tráva. Káva černá proč dnes zrovna bez cukru. Brouzdáš se jen tak zlehka bytem halena pavučinou domácího pláště Vypadáš nevyspale,tak nočním vzpomínkám dej vale. Před zrcadle trávit chvíle proč vždyť vypadáš dokonale . Očka zas jako perly se ti lesknou broukáš si písničku,veselou ne tesknou. Vyrážíš do ulice máš povinnosti Několik zvídavých pohledů tvé tělo hostí. Úsměv ti při tom zjištění na rtech vykvete. Však jinou starost máš už dveře na úřadu otvíráš Tak a jak to půjde?sama sebe se tet ptáš,jsou vždyť to znáš. Jestli ty chvíle promarníš nebo zúročíš na rohu v cukrárně sobě pohár poručíš

Přeji Ti všechno nejlepší k Tvému svátku

Na kytaře trápit strunu před jevištěm ukázat kousek svého umu. Zahrát hudbu lidovou nebo vážnou v očích vykouzlit slzu vlažnou do notýsků pak podpis nakreslit holky by mohly o mně snít. Kytara ta vážně umí mají hlas krásný ty její struny. lesknou se oči posluchačů. I já tak nějak vnitřně pláču. Pamatovat slova textu jedno za druhým z úst my prchá a dav tleská. Ten nástroj má dvanáct strun já do něj vkládám ten svůj um. Cítím to kouzlo davu hraji nebo jen tak plavu. Toužil jsem po úspěchu tet cítím slabost dechu. Nespěchej ,nespěchej v čase snad nikdo jiný nebude na téhle trse. Kytara zní tvá ústa mlčí posluchač jen z úžasu rameny krčí. Odejde?přijde zas? Unavený vrátí se tvůj hlas? Nebudu své texty zpívat mohu je jen tak napovídat. Budou jak verše za doprovodu hudby bude to jak úděl mé sudby. Stal jsem se žákem osudu. Stal jsem se řečníkem nepraštil do kouta se svým zpěvníkem. Mám zase spět své posluchače a ne jedno oko od dojetím pláče. Ukápla i nějaká slza při psaní těch slov usuš si oči a kapesníček do kapsy si s chov. Osud máme v rukou je potřeba se prát a ne jen tak sobě lhát. Kytara zní dál a rozdává radost každý na tu chvíli zahodit může tu svou starost.

Krásnou sobotu Ti přeji