denny

Danuško ...

Je to nejspíš pouhý sen a ty jsi pouze přelud jen. Ty tvoje krásný modrý oči z těch se mi hlava točí.

A tvé ruce něžné hrubé po těch se mi stýskat bude. Já tě celý život v srdci měla a na nic jiného nemyslela.

A pak přišel ten velký den kdy splnil se ten můj tajný sen. Valentýn byl, tys tam stál na mě ses dlouze podíval.

Já kolem tebe prošla tiše a motýlky jsem měla v břiše. V tom si mě za ruku vzal a záhadně ses smál.

Hlas se ti třásl, očividně ses bál. A mé oči těkali sem a tam a ty ses díval,zda jsi tu sám.

Naše oči si spolu hráli a srdíčka se nahlas smály. A pak se to stalo ani nevím jak.

Naše rty se setkaly už nevím,kam směřoval tvůj zrak. Bylo to jako zahrada v létě, jako nekonečná láska na tomto světě.

Bylo to jako jarní vánek, jako začarovaný zámek..............přeji hezký den 

Láska prý je jako moře když se v bouři utiší, každý z nás je vážně přesvědčen, že on to vyřeší, pak se nová bouře přižene, to je láska příteli, a jestli né - tak jsme se zmýlili.