danka2902

HAF, PRIMA RÁNO, VYHAJÁNO? POSÍLÁM VŠEM POZDRAV RANNÍ, UPŘÍMNÉ TO OD NÁS PŘÁNÍ, VENKU JASNO, STUPŇŮ DESET, VÍTR NENÍ, NEMÁ PRŠET, UŽIJTE SI NEDĚLI SE VŠÍM, CO VÁM NADĚLÍ...MIRU :o) ano, věci se hromadí, generace naše i předků nebyla konzumní, opatrovala, šetřila, nebyly skládky a haldy odpadu všude na Zemi. Často věci zbytečné, ale lahodící oku, sbírky jako koníček, ještě dnes prodávají a mění na burzách a mají v tom i kapitál... Je to na každém, vím, co to je vyklízet byt a přemýšlet, kam s tím vším. Mladí nezájem, já sklo, porcelán, atd. mám, ale i tak jsem něco darovala, něco málo prodala kamarádkám, co se jim líbilo, a zbytek mám doma, nebo charita, kontejner, atd. Co udělají potomci s tím mým tady? Mají v tom peníze, ale je to na nich, mě to už trápit nebude. Náš národ se nepředře a může být rád, že má možnost sbírat věci, od sošek přes kartičky, kalendáře, porcelán po veterány a mašinky, jiné státy dřou do úmoru a žijí v bídě, v Egyptě pracuje 1,3 mil.dětí od 10-14 let...

Milá Danuško

hezkou neděli DANUŠ :-)

 

Dovolená se užívá různě....měj Danko hezký den.... 

AHOJ ZLATÍČKO MOJE VSECHNO JE SVATÁ PRAVDA CO JSI TADY NAPSALA NIC SI SEBOU NEVEZMEME

Věci končí na skládce a tělo pod zemí. Nic z toho, co jste nahromadili, si s sebou nevezmete. Podívejte se kolem sebe. Kolik věcí v téhle chvíli vlastníte? Kolik hodin, dnů a let života jste strávili tím, že jste pracovali jen proto, abyste si mohli koupit další nábytek, další oblečení, další dekorace a elektroniku? Zapomínáme žít. Dřeme od nevidím do nevidím, prodáváme svůj drahocenný čas za peníze a peníze pak hned vyměníme za věci. Tento nekončící koloběh nás vyčerpává, zrychluje naše stárnutí a přivádí do našeho těla nemoci ze stresu a únavy. Obětujeme své zdraví a přítomný okamžik pro hromadu majetku, kterému postupně obětujeme i svůj životní prostor. A jaký to má smysl? Žádný. Když odejdeme, zůstane tu jen ticho a skříně přetékající minulostí. Pro pozůstalé to bývá často bolestný paradox. Procházejí staré, ale stále funkční věci. Je jim líto je vyhodit, protože vědí, kolik úsilí a mozolů to stálo. Zároveň je ale nechtějí. Doba je jinde, všechno se zrychluje, trendy se mění a vzpomínky zakleté do starého nábytku pro mladé nemají stejnou hodnotu. A tak nakonec nejbližší stojí se slzami v očích a platí firmy za likvidaci toho, na co rodiče dřeli celý život. Zkusme se dnes na chvíli zastavit. Opravdu potřebujeme další nákup, další přesčas a další věc do sbírky? Nejsou nakonec to jediné, co má skutečnou váhu, zážitky, klidná rána, zdraví a čas strávený s těmi, které milujeme? Nežijme pro věci. Žijme pro život sám. Co jsi o tom myslíš ty?

DANUŠKO,,PŘEJI HEZKÝ VEČER,,,,DOBROU NOC,,