Úterý si sedlo na okraj postele, protahuje se v paprscích za oknem. Pondělí už je pryč, jeho spěch vyvanul, dnes má čas jít pomaleji, svým tónem. Káva voní po naději na klidný den, město se budí, ale neřve. Každý krok může být dnes lehčí, když víš, že týden ještě nehoří. Tak vstaň, setřes zbytky noci z očí, i úterý umí být laskavé. Není to cíl, jen most přes týden, a mosty se přecházejí statečně.
Zlatí prajem ti Danuško