Večer padá, tma se rozlejvá pomalu, teplo stojí ve vzduchu jak horká stěna z žáru. Košile se lepí, myšlenky se v hlavě válej, a spánek dnes opět dělá, že mě vůbec nezná. Postel je bojiště, prostěradlo v uzlech, převracím se sem a tam, počítám prázdné myšlenky co smysl nedávají. Ventilátor jen hučí, měsíc kouká z dálky, a spánek? Ten se schovává za jinými dálkami. Chci už zimu. Chci svetr, šálek s párou, jinovatku na skle a ticho pod sněhovou čárou. Chci zabořit nos do deky, koukat na hvězdy , a přitom si v duchu pouštět léto z telefonu. Vydržet! mi můj mozek káže. Zima přijde. A s ní ten klid pod peřinou mít.