Pikaso4

Měsíc svítí, hvězdy nás hřejou. pod bílou saténovou peřinou.... Kdyby si měl trochu času, prsty zajet do mých vlasů, napnout chtění jako strunu, brát si, dávat ... bez rozumu. Ve svitu nekončících svíček ..Ti šeptám miliony slovíček.. A o čem jsou? To si nech zdát. ..Já - usínám../malá poezie/

Zůstaň se mnou Má lásko, doufám, že vždycky budeš Právě tady po mém boku, když tě budu potřebovat Oh má lásko... V tvých pažích Se cítím tak bezpečný a klidný Každý den je perfektní den, když ho strávím. Sám s tebou. V tvých pažích Se cítím tak bezpečný a klidný Každý den je perfektní den, když ho strávím Sám s tebou

Otvírám oči a jsi tu. Krásko. Víš, jak tě miluji můj andílku Chci, abys mě držel, Chci jen na chvíli zastavit čas Zastavit všechny své bolesti a strasti a zůstat s tebou. Hoď všechno za hlavu, zapomeň na minulost. Vím, chce to odvahu, udělat krok, přejít přes ten most, na jehož druhém konci čeká nový svět, odkud nevede cesta zpět /večerní.../

Stačí, když se vrátíš zpátky Hledám trochu času být sám Půjdu se na to místo ještě jednou podívat Stejně jako tisíc nocí předtím To je to místo, kam patřím Skutečně tě láskou rozzářím Tvůj hlas mi stále zní v uších I když tvé stopy zmizí… Snad jednou budeš číst můj vzkaz v láhvi srdce potopím, duše pluje za ním vlny odnesou o čem se mi zdá Snad jednou budeš číst mezi řádky vím, že nechci vzít ani slovo zpátky jednou pochopíš, že tě ráda mám S tebou se mi zdá. Jednou pochopíš, že tě ráda mám...

Jsem tu bez tebe, ale jsi stále v mé osamělé mysli Myslím na tebe, a stále o tobě sním celou dobu Jsem tu bez tebe,ale ty jsi tu stále se mnou, v mých snech A dnes v noci, jsme tu jen ty a já, nic mi nevezme mou lásku /večerní.../

Jeho ztracená duše je, žije, ale téměř nemluví. Čeká na ni. Před tím obrazem z dávných dob. ne není blázen. Ale věří, že je. Vidí ji všude. Čeká ji stále s růží v ruce. Kromě ní nečeká nic. Nic jiného nemá smysl A vzduch je těžký Nepřítomný pohled On je sám, často s ní mluví Není blázen, miluje ji, toť vše. Vidí ji všude, čeká, stojí vzpřímeně. Stojí s růží v ruce čeká na svou lásku. Ne, ne, už nic mu nebrání, Nic jiného nemá smysl. Miluje ji, toť vše. / příběh ze života/

Býval jsem štastný...pak přišli špatné časy dobře, dostal jsem se na špatné nástupiště Do špatného vlaku a udělal špatný krok. Občas i ta hvězda padne a nebe celé zřítí se. Teprve pak pochopíš mé věty těžkopádné, ač porozumět hned nebude to snadné. a já v duchu se jen tiše ptám. A nad mé slzy již není bolest řidčí,není cesty zpět. tak moc chci letět ke hvězdám.../má spověď/ jenou mne snad pochopíš...

Snad jsem Tě našel, tu kterou jsem potkal. Která mi pomohla, když tak marně jsem tě hledal. To vše jsi pro mě ty... všechna tahle slova se vejdou do jedné věty. Miluji Tě Sedím a píšu ti z lásky vyznání. Nevnímám okolí, že telefon vyzvání. Mám napsat text a k němu přidat kus básně? Napsat do ní, jak s tebou bývá mi krásně? Jak ti to říct při pohledu do očí? Když tvoje krása mě pokaždé zaskočí. Avšak tě nemám-chci být v tvém objetí! Jak moc tě miluju, to nemáš ponětí. Jsi děsně krásná i směješ se krásně. Jsi teď mým důvodem, proč psát bych měl básně. Teď však už usínám a nechám si zdát. Jak moc mě miluješ, jak tě mám rád. ... všechna tahle slova se vejdou do jedné věty. Miluji Tě /Večerní poezie/

Oh miláčku miláčku Samota mě zabíjí Musím se přiznat, že stále věřím Když nejsem s tebou ztrácím rozum, Dej mi znamení zavolej mi, miláčku, ještě jednou Důvod, proč dýchám, jsi ty, Chlapče, oslepil jsi mě Oh, krásný miláčku Není tu nic, co bych neudělala Není to tak, jak jsem to plánovala Ukaž mi, jak chceš, aby to bylo Řekni mi, miláčku protože já to musím vědět teď Ach, protože Samota mě zabíjí a já Musím se přiznat, že stále věřím, stále věřím Když nejsem s tebou ztrácím rozum, Dej mi znamení Zavolej mi, miláčku, ještě jednou…