Tak jako voda dotýká se země, chci abys lásku hledal ve mně, jsem hříchem nasáklá až k morku kostí, mé tělo, tvoje ústa lásko hostí. Polibky rozpálené jako oheň, tak jsi mě miloval, jen si vzpomeň! Do tváře ses mi díval jako do obrázku a každý den jsi po mě chtěl mou lásku. Oči jako dvě studánky, do kterých ses díval a ústa jsem ti dala, stále jsi je líbal, v rukou jsem tála jako sníh, s tebou jsem prožívala,nejkrásnější hřích.
Kdybych mohla rozehřát Tvé srdce, nikdy bychom se nerozdělili, tak dej mi sám sebe ty držíš ten klíč...
Jdu stále dál, aniž bych věděla,kam vlastně mířím. Na kolena jsem padla,
opustila vše a všechny, Tobě jsem se oddala a slepě Ti věřila.
Má láska vzkvétala, však ta Tvá vadla a já naivně doufala, milovala Tě a bránila. Tisíce otázek, odpovědi žádné, přichází samota. Myšlenky mají stop, je to chlad… Kdybych mohla rozehřát Tvé srdce /Poezie/
Přeji krásný víkend Miri