Medusa1980

Nadešel čas,kdy se mělo splnit mé přání-strávit noc co nejblíže nebi.Kdo mě zná,ví že toto je má osobní úchylka :D Moji drazí blízcí vyslyšeli tento pošetilý nápad a zakoupili k mým kulatým narozeninám zážitkový pobyt na Lomnickém štítu( vč. 4-chodové večeře a přespání).No byl to výlet nelevný.Pokoje nachází se tam na tyto atrakce dva.Jeden pro 4 osoby,druhý pro 2.Dcera zřejmě zdědila po mě touhu výšek (nutno ale dodat,že po horách na rozdíl ode mě leze,a já se nechávám vyvézt lanovkou),tak se rozhodla jet s přítelem s námi.Objednala tedy v únoru nejbližší termín a to 05.-06.říjen.Ano,čtete dobře! Termíny jsou asi jako na prohlídku kaple na Karlštejně,ovšem s rizikem,že počasí nemusí být zrovna jako z katalogu. V sobotu jsme vyrazili v 03 ráno,aby jsme měli trochu náskok,protože prošvihnout lanovku by byl dost průser. No lanovku...lanovky tři! Jediná klika byla,že všechny(3) byly zamluveny předem-bylo to součástí toho zážitkového balíčku,takže poté co jsme kolem 9 dorazili za vydatného deště a mlhy do Tatranské Lomnice bylo jen nutno vyhledat INFO centrum a vstřebat instrukce.Času bylo dost,tak jsme se rozhodli uchýlit někam do tepla.Ale ouha!!!Veškeré kaviarně a reštaurácie otvorené až od 11hod! Prostě Slováci maj nějaký kšeft na háku.Po bloudění jsme přece jen objevili cukrárnu,která měla už od 10hod,takže jsme zapluli a nestačili zírat.Nabídka dortíků hodna Alcronu co do kvality,ale hlavně ceny vč. vysokohorské přirážky.Nu.takový víkend holt něco stojí!Dali jsme si k tomu horkou čokoládu,kterou jsem si v mžiku pocintala nové tričko.Což je též moje úchylka :D Zasekli jsme se tam cirka hoďku a pak vyrazili směrem vzhůru k výšinám. První lanovka max pro 4 osoby.Takže fakticky akorát pro dva jak byla malá :D,mladí v závěsu za námi. První rychlý přestup ve stanici ŠTART a hurá na druhou stanici SKALNATÉ PLESO.Tam jsme měli na poslední lanovku 1,5hod čas,takže jsme zapadli do restaurace na obídek,dali jsme si svorně všichni krajovou specialitu halušky s brynzou a slaninkou,čaj,svařák a o patro níž v bufetu kávičku se zákuskem (ta byla zdarma v rámci balíčku).Restaurace měla úžasná okna do výše stropu zcela prosklená,takže výhled na Tatry jak z praku.Tedy pokud máte počasí.Takže náš pohled jak z pohádky o Popelce-mlha přede mnou,mlha za mnou....takže kulový.U posledního spoje k vrcholu jsme se sešli ještě se dvěma lidmi z Nymburka,kteří též toužili po výhledech a spánku ve výškách.Tak jsme se nacpali všichni do kabinky na stojáka,jehož součástí byla obsluha-místní horal,kterého jsme okamžitě překřtili na lift boye.My u vytřžení z každého kousku skály,který se nám objevil v těsné blízkosti podle toho,jak mlha dovolovala.Náš lift boy pobaveně sledoval naše nadšení,jelikož to viděl už více než tisíckrát a rozhodně lépe.Když už jsme byli těsně pod vrcholem,všimla jsem si,že lanovka stoupá již takřka kolmo a zajetí do stanice v těsné blízkosti skal bylo docela mrazivé,takže zde mi poprvé nebylo líto,že nemůžu vidět vše,protože by mi to možná nedělalo dobře na žaludek.Ovšem s blížícím se vrcholem jsme zaznamenali výskyt sněhu.Vystoupili jsme z lanovky,kde nás již čekal nám určený průvodce a číšník v jedné osobě ,který se nás jal ubytovávat a vysvětlovat systém rozmístění důležitých místností.Nutno podotknout,že barák má 3 patra+patro astrologickou observatoř.V tom 3.se nachází minirestaurace (známá též jako nevlídný bufáč z filmu Anděl na horách),značně zmodernizovaná a útulná.Z ní se pak vychází na vyhlídku a dále je možné pokračovat po obvodu budovy a dostat se na ostatní vysutá místa,kde se vám naskýtá pohled do dalekého okolí (nám se naskytlo jen bílé nic),ale zato zde leželo v souvislé vrstvě 20 čísel čerstvého prašanu.No ale zpět do budovy.Naše pokoje byly o patro níž-tudíž druhém.Jak nám bylo vysvětleno WC se nachází ve 3.patře a další WC+sprchový kout v patře 1 Výtah tu samozřejmě není.Pro zdatné horaly brknkačka,ale my lid městský jsme upadali do komatu už v polovině patra druhého,protože přece jen nadmořská výška 2.634m nám dala zabrat.I naši spoluležníci z Nymburka se křečovitě drželi zábradlí a krok sum krok postupovali vzhůru.A to měli kliku,že byli o půl patra níž než my. Konečně ta exkurze skončila a my dostali klíče od pokojů.Jelikož jsem vpadla první,vybrala jsem pro nás postel,z které se dalo vylézt ze dvou stran (výhodné pro noční návštěvu WC),mladí pak měli postel do které se dalo vlézt jen zepředu,protože byla taková zasunutá mezi zdí a jakousi přepážkou,která opticky dělila postel od zádveří.Přes obě postele byl natažen obří přehoz z pravé lišky.Z toho jsem usoudila,že noci tu jsou zřejmě dost chladné....Ale naše topení fungovalo,akorát od okna trochu táhlo,ale naštěstí to bylo daleko od obou postelí.Ona přepážka byla vcelku zbytečná,protože pokojík,ač měl z venku honosný nápis ROOM EXKLUZIV byl pokojík stísněných rozměrů a to tam ještě nacpali dvojsedačku se stolkem.Sotva jsme se rozkoukali přiběhl číšník s vychlazenou lahvinkou prosecca+4 sklenky.Dcera okamžitě nalila sklenky povrch. S prvním douškem dostavil se pocit malátnosti,takže jsem své číše věnovali mladým,jelikož jejich tlak to v jejich věku zvládal bravurně.Šli do toho se ctí a po chvíli byla lahvinka prázdná.Vybalili jsme těch pár věcí na přespání a zaznamenali drobný luxus ve formě županů,trepek,ručníků a ponožek s výjevem hor a lanovky (ty jsme si jako suvenýr zabalili domů).Čas večeře se přiblížil,tak jsme vyrazili o patro výš.Tam byl luxusně prostřen stůl,lahvinka bílého na stole. Menu jsme objednávali už při rezervaci pobytu,každému podle jeho chuti.Jako předkrm byla husí paštička s brusinkami,polévka dýňová s mandlovým likérem a krutony s příchutí skořice (mimochodem vynikající kombinace chutí),pak následovala půlhodinová pauza.Jako hlavní jídlo byla mě naservírována kuřecí plněná roláda s kaší bramborovou a grilovanou zeleninkou+smetanová omáčka s porkem.Manžel si dal lososa se zeleninkou,mladí jelení gulášek (servírovaný v kotlíku zavěšeném nad svíčkou)+karlovarské kulaté knedlíky.Porce velké!Všichni jsme si pochválili chutě a aranžmá všech jídel.Prostě pastva pro oči i ústa.V té době už na mě doléhala únava a po sdělení,že následuje půlhodinová exkurze do observatoře s výkladem tamního pracovníka,jsem zbaběle zdrhla na pokoj,skácela se do postele a v mžiku usnula.Ostatní po prohlídce zasedli k sladké tečce-horkým karamelizovaným malinám se zmrzlinou.V tu dobu jsem již sladce oddychovala.Ale o tuto pochoutku jsem nepřišla!Vzali mi ji na pokoj když se vrátili z večeře.Objevila jsem pohár s dobrotou v 01hod,když jsem potřebovala navštívit onu místnost.Probudila jsem manžela,protože mi přišel doprovod jako velmi naléhavý.Po chodbách se rozléhal zlověstný zvuk sněhové vichřice a okna byla zavátá tou novou sněhovou nadílkou.Jelikož už nebylo možno mluvit o horkých malinách,postavila jsem pohárek těsně k oknu a přibližně po 2 hodinách jsem to zdebužírovala jako velmi dobře vychlazený dezert :D Ráno jsme se probudili tak kolem 7hod.Vyrazila jsem o patro níž směr sprcháč.A hle!Sprcháč na žetony!Jen jsem doufala,že interval bude dostatečně dlouhý,abych ze sebe smyla pěnu.Když asi po minutě tekla jen ledová voda,loučila jsem se s ranní hygienou.Naštěstí se to pak chytlo a stihla jsem to v pohodě.Mladí se asi po hodině též zmátožili.Sbalili jsme věci do tašek a vyrazili nahoru na avízovanou lehkou snídani - kafe+minicrossant,jelikož ta hlavní snídaně měla být připravena o stanici níž na Skalnatém plese.Naposled ven na vyhlídku,kde byla situace stejná,čili mlha jak mlíko,jen o něco více sněhu.Pár foteček na památku a horá dolů. No dolů....bylo nám sděleno,že lanovka z Tatranské Lomnice do stanice Štart z důvodu špatného počasí nepremáva.(Docela ironie,když si vemete,že jsme byli přes 2600m výš a tam vcelku klid).Takže byl sestaven evakuační plán takto: z Lomnického štítu nás svezou lanovkou na Skalnaté pleso,tam tedy neposnídáme,protože veškerý personál restaurace vč. kuchařů tvrdne na výchozí stanici v Tatranské Lomnici.Takže se okamžitě přestoupí na lanovku směr stanice Štart a tam vyčkáme na dva vozy,které nás odvezou dolů do Tatranské Lomnice.Bylo vidět,že takové situace jsou zvyklí řešit a organizace naší záchranné akce byla brilantní.Jen když jsme usedli do aut,posteskla jsem si,že jsme bez snídaně a vzhledem k tomu,že se blíží půl desátá máme docela hlad,ale to se nedá nic dělat....Náš řidič-místní horal pravil,že vše je zařízeno a domluveno,snídaně bude!! A vyklopil nás před 5-ti hvězdičkovým hotelem GRANDHOTEL PRAHA,který dělal čest svému jménu.Prvorepublikový rozsáhlý hotel,kde pobýval Masaryk,Beneš,prvorepublikoví herci a umělci,vč. těch současných.Prostě elita.Při vstupu do útrob hotelu na vás dýchl luxus z každého rohu.Většinou mramor,křišťál,originál tkané koberce,reprodukce světoznámých malířů,....Náš vstup do jídelny se sportovní taškou,igelitkou v ruce a v neznačkovém oblečení nadzvihl obočí u pár hostů,kteří se účastnili snídaně mezi posledními(jak jsem si pak v teple domova přečetla,je zde předepsán jakýsi dress code ,což znamenalo například k večeři dorazit v malé večerní).Takže jsme byli za exoty.Jak nás zblejsknul číšník,ihned přicupital a uvedl nás do zadní části jídelny,která již byla prázdná,ovšem nádherně prostřená.Dcerka cestou zaznamenala číše se šampaňským a pohotově nám dvě vzala rovnou s sebou ke stolu.Pak jsme byli vyzváni k několika rautovým stolům plných dobrot.Jak už jsme měli hlad,nakládali jsme talíře,jak kdyby jsme zažili blokádu Leningradu :D No přátelé,nacpali jsme se co se do nás vešlo! Byla to taková neplánovaná,leč velmi příjemná tečka za naší návštěvou Vysokých Tater. Odfuněli jsme k našemu autu a frčeli směr domov.Počasí k nám začalo být milostivé,takže než jsme opustili Tatranskou Lomnici,měli jsme možnost spatřit Tatry tak do 3/4,jelikož mlha se zvedla a mohli jsme obdivovat dodatečně jejich velikost a krásu. Ještě v autě jsme si slíbili,že se tam určitě vrátíme.Blbý akorát je,že pokud pojedem třeba jen na otočku na Lomničák,musíme si rezervovat lanovku tak 3-4 měsíce dopředu,takže to zas bude sázka do loterie jménem počasí.Ale aby jsme to když tak kompenzovali,spojili by jsme to s návštěvou termálek v Bešeňový. Večer po návratu domů mi to nedalo a na netu jsem si našla webkameru přímo na Lomničáku.Tak to byl pohled!Všude jasno,viditelnost až na horizont-prostě úžasný!!! Jo,jo....stojí to za to vidět na vlastní oči.Tak holt příště.....

//youtube.com/watch?v=eCrzvgpmofQ&feature=youtu.be

//youtube.com/watch?v=-ScjucUV8v0&list=RD-ScjucUV8v0&start_radio=1

Jelikož jsem milovníkem chřestu a má kamarádka též sdílí tuto úchylku se mnou,vyhrabala někde na internetu,že jakási restaurace (podle ní luxusní) v Chocni má o víkendu chřestové gurmánské hody.Už zmínka o luxusní restauraci mě měla varovat,ale nepředbíhejme.... Po tel. dohodě,že mě nabere přesně v 10,00hod se v 10,30hod přihnala k našemu baráku ve svém voze a vyrazily jsme.Jelikož netuším,kde vlastně Choceň je a Iona matně,nastartovala navigaci ve svém chytrém telefonu a ta nás vedla vstříc gurmánskému zážitku.Cesta ubíhala dobře,navigace vedla a my se kochaly okolím.Po cestě v jakési vesničce Horní Jelení zblikla u cesty barokní kostel a vynutila si přestávku s prohlídkou.Je pravda,že kostel byl z venku opravený a uvnitř výzdoba obrazů a soch jak ve Svatém Duchu,leč jen přes mříž,protože věřící měli již mši za sebou.Venku jsme si přečetly,že kostel založil jakýsi rytíř.Omrkly jsme ještě vedle stojící faru,která by do velikosti ubytovala tak 6 rodin,takže pro jednoho faráře docela luxury bydlení.Poté co jsme dorazilyi do Chocně (a netušily,kde se zmíněná restaurace nachází),zadala Ilona adresu do navigace a čekala na udání směru.V telefonu to 2x píplo a display potemněl.Ona zbrunátněla a jala se řvát: To je -píp- ,když ho potřebujue,tak je v -píp-,se na to -píp-,....když vyčerpala slovník sprostých slov,popojela k vedle stojícímu autu,ke kterému přicházel zrovna majitel a klasickou-osvědčenou metodou=stažením okénka a položením otázky, obdržela odpověď o místu polohy zmíněné restaurace.Byly jsme kousek od ní,takže jsme po 2 minutách stanuly na jakémsi nábřeží,které mělo parkoviště cca 200m od restaurace .Vysoukala jsem se z vozu a natěšeně vykročila.V tom mě zarazila kamarádka,ať počkám,že se musí přezout.Nechápavě jsem vznesla dotaz proč.No protože jdem přece do nóóóbl restaurace a ona jde za dámu.Aby jste to pochopili,ona jezdí každoročně do Francie,kterou považuje za svůj druhý domov a kde se ocitá úplně v jiném světě-světě elegance,gurmánských zážitků,polí levadulí a bohaté historie,kterou miluje.Pobaveně jsem ji pozorovala,jak na své věčně opuchlé nožky rve botky na podpatku a po narovnání kyčlí vyrovnává celkový balanc.Po nezbytném vypnutí prsou,bradou hrdě vztyčenou,zářivým pohledem a s lehkým sebejistým úsměvem vykročila. Kolem ní se vytvořila aura dámy z velkého světa.Zírala jsem na ni jak na vidění,jelikož kdybych ji neznala,půjdu ji snad otevírat v předklonu dveře.Pokud jste viděli film Román pro ženy a vybavíte si tu scénu,kdy Stašová vstupuje do letištní haly a překročením toho pomyslného prahu mezi přiťápnutým češstvím a světem na vyšší úrovni se z ní stává nóbl dáma,tak takhle přesně takhle na mě zapůsobila.Takže se zvoláním "Voalá!" (netuším jak se to píše francouzky) jsme vykročily směr restaurace, nad kterou se skvěl název YACHTA.Jak jsme se blížily,moje představy o luxusní restauraci braly za své.Prostředí však překrásné.Voda,skály,vzrostlé stromy.Před restaurací byla poměrně velká zahrádka,kolem které byly nastavěny kola a většinu návštěvníků tvořili víkendoví kolaři v křiklavých přiléhavých dresech,což Ilču nikterak nerozhodilo,protože kolem ní byl její svět francouzských přímořských letovisek,restaurací a kaváren,ve kterých konverzují úspěšní pánové, elegantní dámy a nažehlení číšníci plní úslužně vaše přání.Fakt jsem měla pocit,že je v nějakém paralelním světě.Vkročily jsme tedy do zahrádky,kde o nás okem zavadil číšník,který šel zrovna dovnitř restaurace.Přelétla jsem očima takřka plnou zahrádku a uviděla volný stolek.Upozornila jsem ji na něj,protože tam stála s tím zasněným pohledem a čekající na cosi.Ani se na mě nepodívala a rezolutně pronesla: "Číšník nás musí uvést a posadit.Je nehorázné,že když nás zahlédl klidně odešel!"Tak jsme tam ještě chvíli stály jak ty dvě krávy a čekaly na zázrak vybraného chování personálu české hospody.Ve Francii to zřejmě tak funguje,ale ďo Čech to ještě mimo opravdu luxusní restaurace nedorazilo. Když už jsme na okolí působily tak nějak podezřele,odtáhla jsem ji k poslednímu volnému stolku,na kterém ležely v průhledných euroobalech dva jídeláky.Jeden s nabídkou poledních meníček a druhý specializovaný na italské těstoviny a saláty. O chřestu ani zmínka.Ještě stále měla na tváři ten přiblblý úsměv a já začala tušit nějakou zradu.Po chvíli přikvačil celkem sympatický číšník s dotazem našeho přání.Tu Ilona vycítila šanci pokořit tu kreaturu číšníka a potrestat ho za jeho nevšímavost při našem příchodu. Spražila ho svým pohledem a povýšeným hlasem pravila:"My jsme sem přijely na vaše gurmánské chřestové meny,tak co nám můžete nabídnout?"Číšník zalapal po dechu a vykoktal ze se sebe nejistě:"My máme chřestové meny?"Což bylo fakt komické,jelikož ho tato naše informace viditelně rozhodila a tvářil se dosti zpitoměle.Ona vycítila svoji převahu a kousavě poznamenala:"Máte to uvedeno na webových stránkách,tak snad víte,co inzerujete!".Číšník se lehce vzpamatoval a zcela logicky pravil:"Jdu se podívat na naše stránky" a odkráčel.V zádech měl zapíchnutý její pohrdavý pohled.Ještě chvíli trval ten její triumfální pociti,ale já už věděla,že je něco špatně.Po chvíli přicházející číšník s pobaveným úsměvem byl jasná odpověď.Postavil se vedle ní,mírně se naklonil a pravil:"Ano,máte zcela pravdu madam.Tato infomace na našich stránkách je,ale v sekci archivu a je z loňského roku..." Nastala chvíle ticha,kterou si číšník vychutnával pobaveně plnými doušky,hledíce na rudnoucí tvář mé společnice,která se tak nějak zmenšovala a vadla.Snažila jsem se zachránit situaci a pravila jsem vesele,že jsme to holt o rok prošvihly,ale že dnešní nabídka je též zajímavá a tak si vybereme.Ona mlčela a bylo vidět,že ji tato informace zcela zdecimovala její virtuální realitu a vrátila ji do reálného světa.Za chvíli už to byla zase ta stará dobrá kámoška.Objednala si rybu,já játra s rýží k tomu dost nepovedenou rádoby panacottu a tím skončila naše návštěva "luxusní" restaurace:-)). Pro mě to byl úžasný zážitek přeměny osobnosti,protože to jsem fakt ještě nezažila na vlastní oči. Ovšem příště budu vybírat restauraci pro jistotu já......

A pokrač. toho prvního příspěvku: Je Štědrý den a ten jak víme,je nabitý pohádkami,aby aspoň jednou v roce člověk nabyl dojmu,že pravda a láska nakonec zvítězí....Vracím se tak ještě jednou ke kamarádovi a jeho seznamovacím eskapádám.Včera se tu objevil s vánočním dárkem.Byl netradiční jako on sám.Tak se pod stromečkem mezi úhledně zabalenými dárky objevila bednička s brambory,cibulí,nakládanou zeleninou + 4 lahve lihovin.Ovšem vše v bio kvalitě a z vlastní produkce. A jak se to tedy od posledně vyvíjelo?No to budete koukat a tiše závidět,ha,ha!! Hned druhý den po veselé příhodě s jelením lojem,navštívili společně akci v duchu socialistické zábavy s živou kapelou v jakémsi bývalém kulturním zařízení ve vedlejší vesnici.Večer probíhal hladce,konverzace se stočila i na intimní soužití a nakonec se vzájemně snažili přesvědčit jeden druhého,že není kam spěchat,protože po týdnu známosti se to jaksi ještě nepatří. Teorie a praxe bývá v těchto případech odlišná,že?!?A tak když dorazili v noci ke kamarádovi domů, alkohol odhodil nejen jejich zábrany a spustil velmi bouřlivou chemickou reakci,která měla za následek velmi vášnivou a nekončící noc.Druhý den po vydatné snídani odjížděli k paní na víkend domů,kde jak pravil,proběhlo něco,co v životě nezažil,jelikož paní se projevila jako náruživá nymfomanka se širokým záběrem a tak dva dny proběhly v duchu "50-ti ostínů šedi".Jak pravil,v neděli večer zcela vyčerpán musel prchnout domů,jelkož i jeho tělo má nějaké fyzické hranice.Pak se zamyslel a pravil,že tohle se nedá dlouhodobě vydržet,ha,ha!!Nicméně paní ho pozvala ke štědrovečernímu stolu,takže protože to je hodný kluk,zatímco byla paní ještě včera v práci,udělal bramborový salát,vyvenčil jejího psa a doplnil proviant. A tady bych dodala,že pokud ještě neumřeli,žijí tam dodnes....Budeme jim tedy držet palce a přát do nového roku hodně lásky a porozumění. Nakonec si dovolím pod vlivem dnešního významného dne a mé hormonální nestability vyslovit závěrečnou myšlenku a to, jak je krásné a důležité tu pro někoho být a to nejen o vánocích................ Přeji vám kouzelný večer v kruhu rodinném či s přáteli a važte si těchto setkání,které vám dávají ten úžasný pocit klidu a tepla u srdíčka!! Tak, teď jsem dojala i sama sebe :-)) Mějte se krásně a užívejte!!

Motto: Zatímco zvířatům bylo dáno privilegium pozdvihnout závoj bohyně Isis a pohlédnout do tváře Skutečnosti či Přírody, člověku ne, ten totiž dává přednost iluzi a klamu před hrozivým pohledem Medúsy-Pravdy.

Moc jsem zvažovala,zda sem tohle dát.Ale měla jsem tolik reakcí ze svého okolí (obdobných),že jsem žasla.Je to opravdu dost rozšířený problém - generační problém V podstatě i naší genereace (50+),protože vlastně nevíme co s tím,protože se to většinou provalí,až když je dokonáno.Vybrala jsem za všechny reakci jedné z kamarádek,aby nevznikl dojem,že jsem hnusná a necitelná dcera-mrcha.No a ruku na srdce,jestli jste tohle zažili,víte o čem píšu... To je fakt megamazec!!! Jestli Tě to aspoň trochu utěší, nejsi v tom sama. Něco obdobného jsem před pár lety řešila s naší mamkou...taky nalítla na ty hrnce. Mamka z nich byla unešená, jak "výhodně" je získala...taky ji odvezli k bankomatu a s nákladem až domů....jééé, jak ti byli ale hodní :-(:-( Pak mi mamka volala, ať se u ní zastavím, že má pro mě překvapení....noooo, to bylo překvapení! Když jsem viděla ty krabice, hned mi bylo všechno jasný. A když jsem se mamce snažila vysvětlil, že naletěla, tak jsem byla za nehodnou dceru (měl to být dárek k mým narozeninám, takže jsem ji JÁ zkazila radost!) Chvíli jsem se s tou firmou handrkovala, ale bez odezvy. Pak jsem do problému zasvětila bráchu-juristu, poslal pár výhružných dopisů s hlavičkou advokátní kanceláře a nakonec teda celý obnos vrátili. Mamce jsem udělala kázání o podobných podvodnících a jejich taktikách, ať si zapne každý den zprávy, kde tyhle "dobráky" co chvíli řešej a upozorňují na ně. Přesně slyším větu, kterou tady taky zmiňuješ - jakmile Tě někdo osloví s "nejvýhodnější a naprosto unikátní" nabídkou, ať okamžitě volá, abychom to skonzultovali. Zatím se toho drží...a i když jí volá operátor z O2 a něco mamce nabízí, tak jim říká - zavolejte nejdřív dceři, až co ona na to řekne :-D Tak jen doufám, že jí to vydrží a nespadne do další neodolatelné nabídky. Tak přeju pevný nervy...a raději informuji o dalším nebezpečí - na TV Barandov jde každý den nabídka na "luxusní" šperky (klenot.tv). Četla jsem si na ně recenze, a BACHA, jsou to taky podvodníci! Žádné pozlacení, jak deklarují, šperky prý po pár týdnech zčernají jako bota a na reklamace nereagují!!! A Barandov je v tom vesele podporuje....asi jim za to platěj velkej balík peněz....o to je to smutnější...za prachy jde v dnešní době všechno, i veřejně nabízet šunt....do pr...le, kde to žijem?!?! Tak na to upozorni rodiče, ať nedostanete se ségrou "luxusní" šperk! :-D Naší mamce jsem to už taky zatrhla. :-D A teď tedy moje psaní: Pokud se vám podařilo zdárně odchovat puberťáka,popřípadě ho vyslat do samostatného života (nejlépe mimo vaše bydliště),vězte,že nemáte vyhráno. Vaše šťastné chvíle nebudou trvat věčně,tak si toto krátké mezidobí užívejte plnými doušky.Kupodivu zde nebudu nyní popisovat váš vztah versus vaše děti,ale vy a vaši rodiče.Ti,kteří mají rodiče 80+ let již tuší. Je to asi tak 5let,kdy mi matka telefonicky a se slzou v oku slavnostně oznamovala,že poprvé v životě vyhrálaZakoupila v TESCU jakousi přiblblou pánvičku za 89,-Kč a jelikož byla za tento bombastický nákup vybrána do užšího slosování,které vyhrála,štěstí ji dopřálo hlavní cenu!.Na mou otázku co vyhrála,následoval v rychlém sletu notoricky známý seznam -lux,hrnce a parní čistič.Nemohla uvěřit tomu štěstí,protože ji bylo sděleno,že to je za bratrů 120.000,-korun českých.Mělo to jen maličký háček,je třeba zaplatit DPH(proč?!?) a nějaký poplatek celkem za 38.000,-Kč.To už jsem u telefonu lapala po dechu,tušíc o co jde.Opatrně jsem se jí zeptala,kde na denním nákupu v Tecscu vzala 38.000,-Kč.Odpovědí mi bylo,že pánové byli tak hodní,že ji ani nenechali zavolat manželovi,aby se s ním podělila o to nenadálé štěstí a připravila ho tak o moment úžasu a urychleně ji odvezli k jejímu peněžnímu ústavu,kde bleskově,ač účet s termínovaným výběrem,vyzvedla kýženou částku (kdybych chtěla nenadále půjčit já,určitě by to nešlo) a pánové ji ještě rychleji odvezli až před barák,kde ji spolu se třemi krabicemi vyexpedovali a ujížděli v dál. V tu chvíli jsem se neudržela a matku z výšin jejího štěstí přirazila k zemi sdělením,že nalítla.Když sem ji popsala systém těchto výher,vč. reálných cen výrobků,zavládlo na druhé straně drátu plíživé ticho.V obavě,že snad dostala po mém sdělení infarkt,jsem se ji snažila přimět k nějaké reakci.A ta záhy přišla.S hlasem tak ledovým,že mi málem přimrzl mobil k uchu nenávistně zasyčela:"Ty mi to prostě nepřeješ!!".No to jsem s sebou zas málem šlehla já.Jen mi hlavou blesklo,že nic nepochopila.Jeli jsme tedy za ní domů,kde už i otec tušil průser.Znova a v klidu jsem jim znova popsala o co jde,s dovětkem,že to do nich hustí v TV a rozhlasu pořád a oni na to stejně skočí.Prostě až se s něčím "výhodným" zase potkají,ať nás okamžitě volají.Výsledek byl ten,že mé verzi moc nevěřili a pocit,že jim kazím radost z jejich "výhodné akce" přetrvával ještě sakra dlouho.Nutno ještě dodat,že lux fungoval asi 3 dny,hrnce podělila mezi ségry holky-do výbavy (při prvním použití se připálily a divně páchly) a ta moje vyfásla parní čistič.A jaké bylo její nadšení z nenadálého daru?Oči v sloup a 5 let nám ta krabice s obrázkem vysmátého amerického důchodce s palcem nahoru leží ve sklepě.Vzhledem ke kvalitě ho nehodlám nikdy použít,jelilkož popálenin a opařenin si dopřávám během roku přehršle:-)) Měli jsme pocit,že se touto šokovou terapií rodiče náležitě poučili a budou již obezřetní. Tak to jsme byli fakt naivní!! Minulý týden mi volala ségra a tentokrát byla zralá na infark ona.Máti se jí pochlubila,jak mají pěkně opravenou střechu kůlničky a nové okapy.Ségra se podivila,proč nová střecha (cca 25m čtverečných) a okapy,protože do té doby o takové akci nepadlo ani slovo.(Otec řeší v současnosti opadanou omítku na baráku,kterou mu přislíbil opravit zedník,co momentálně dělá za rohem sestřence fasádu).A tak se rozhovořila,jaké štěstí je potkalo.Skoro jako v pohádce,takže se pohodlně usaďte a čtěte.A buďte si jisti,že u téhle rozhodně neusnete! :-)) Bylo-nebylo....Kde se vzali-tu se vzali,šli náhodou kolem jacísi lidé(ani nevím kolik) a nabídli jim levnou pomoc při drobných opravách.Ač je v jejich plamenné výřečnosti trochu brzdila jazyková bariéra (ruština),dokázali ubohé staříky přesvědčit o nutnosti výměny okapů a střešní krytiny nad starou kůlnou,ve které je uloženo něco nářadí a kolo.Slovo dalo slovo a s příslibem že to vše dokáží opravit za 3.000,-Kč.No nekupte to!.A tak hned druhý den počal čilý pracovní ruch.Okapy byly sházeny a na starou stříšku položeny (přitlučeny hřebíky-někde) střešní tašky a okapy,které jak pravili odborníci jsou lehké-hliníkové.(Při jejich pozdějším potěžkání mě málem upadla ruka).Výsledek byl trystní.Tašky neseděly,mezery okem slepce postřehnutelné,okapy při prvním dešti vemou za své.Staříci zřejmě na tuto skutečnost slušně upozornili ty hodné lidi,kteří obrátili o 180stupňů a domáhali se okamžitého zúčtování s tím,že po neděli přijedou opravit nedodělky.A teď přijde to hlavní-cena.Držíte se či sedíte?Pokud ne,tak tak učiňte,protože už přece jenom nejsme nejmladší.Napíšu to radši písmem,protože by jste jinak neuvěřili.Takže tato oprava stála mé rodiče "pouhých" sedumdesátpětticíckorun(=75.000,-Kč)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vraťe si bradu na původní místo.Nechápete ?Já taky ne.Následně jsem se dozvěděla,že staříci nehodlali tuto cenu akceptovat,načež jim bylo důrazně vysvětleno,že cena 3000,-Kč byla myšlena za 1m čtvereční.V tu chvíli bych volala policii.No po boji je každý hrdina.Zhrzení pracanti,asi z Ukrajiny zřejmě rodičům vyhrožovali a slušně řečeno "prý na ně byli zlí".Naši v šoku vykešovali co měli doma a ještě si u sousedů museli půjčit.Takže je ti milí lidé zkasírovali a zmizeli rychleji než by Popelka stačila říct "Mlha přede mnou,mlha za mnou.."Takže zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Co dodat?Nic. Takže po vylíčení této akce moji ségrou jsem měla rudo před očima a již jsem třímala telefon v ruce.Můj vnitřní hlas mi ovšem šeptl:"Vyprdni se na to,zase budeš za debila nakonec ty,nech to vychladnout".A tak jsem to ještě týden prodýchávala,protože už to bylo jedno.Pracanti i prachy v pr......,oprava bez dokladu,bez firmy,beze jmen.Po týdnu jsem se odhodlala a jela s Ríšou k našim.Když jsem otevřela dveře,jejich první věta byla:"Už jsi viděla,jak máme krásně opravenou kůlničku?"Zřejmě si naivně mysleli,že nic nevím.takže jsem přistoupila na jejich hru a povídám:"No hezký,akorát vám to nesedí na té staré střeše a tady koukám,že máte nějaké mezery,nebude tam zatékat?No to muselo stát peněz,aspoň tak 20.000,-Kč,co?" Rodiče se po sobě podívali a špitli,že to bylo trochu dražší.A tak museli s pravdou ven.Takže jsem předvedla dramatickou scénu s chytáním se u srdce a náznamem omdlévání hodném Národního divadla a přešla plynule do křížového výslechu.Já:"Ukažte mi fakturu,třeba s tím ještě něco půjde udělat...."Odpověď:"No mi žádný doklad nemáme..." Otázka:"Která firma vám to dělala?"Odpověď:"My nevíme..."Otázka:"Nějaký jména?"Odpověď:"My nevíme.."Otázka:Tak jak se na vás dostali?"Odpověď:"Šli náhodou kolem a ukecali nás".Doufala jsem,že mnou kladené logické otázky a jejich nelogické odpovědi je nakoupnou přemýšlet o absurdnosti jejich naivního chování.Asi jim to došlo,ale jak se říká,nejlepší obrana je útok.Otec:"No mě to už taky s....,musel jsem ta vylézt a co šlo,tak opravit" a matka vyštěkla:"No tak jsme přišli o peníze!Nechci se o tom bavit!!"A bylo vymalováno.No to bylo něco na mě!Věrna svému znamení-býka,začalo tóčo.Kdyby aspoň pokorně uznali svou chybu,ale tohle bylo přesně jako před 5 lety a to mě nastartovalo.Můj monolog byl víc než důrazný a dlouhý.Manžel mi pak říkal,že místama jsem byla lehce přes čáru,ale ve mě když chytnou saze,tak to lítá.Snažila jsem se je varovat před všema úskalíma,jako po telefonu nekomentovat jakékoliv nabídky (víme,že jsou hovory monitorované a souhlas,ač ústní je právně zavazující=bože jaká blbost!!)a okamžitě pokládat.Od baráku hnát vidlema každou "výhodnou" nabídku a při slově ZDARMA se pokřižovat a zabouchnout dveře,nic nepodepisovat aniž by to s někým nekonzultovali,vysvětlovala jsem jim,že tihle lidé jsou na to školeni a umí je dostat do stresové situace,ve které jim kývnou na všechno,mezi papíry jim podstrčí kupní smlouvu na barák a oni to jsou schopni bez čtení podepsat.Bylo toho hodně,ale snažila jsem se je jen chránit.Vím,že nechápou tenhle svět,který už není pro ně a nerozumí mu,žijí ve jménu své morální výchovy a neumí si představit,že by je někdo vědomě okradl či podvedl.Přísun informací mají pouze z TV a Blesku a tam když to napíšou,tak je to pravda a basta!Internet neznají.Vždyť jim je 80+ let.Říkala jsem jim,že je chápu,taky už nejsem holčička,ale hlavní je,že pokud se něco šustne,tak musí volat mě nebo ségře.Bojím se akorát,zda jsou schopni v tomto věku vyhodnotit situaci jako nebezpečnou a zavolat. Zatím jim přišla jako klíčová informace,kterou museli okamžitě všem v rodině sdělit,že kachna snesla první vejce:-)).No je to k zasmání,ale je mi z toho trochu smutno. Když jsem to vylíčila dcerce,hluboce jsem se zamyslela a pravila,že doufám,že taková nebudu.Utěšila mě odpovědí,že budu ještě horší,protože já a techncký pokrok se nemáme rádi a v mém stáří budu snadný terč heckerů.Tak vám nevím......Pokud vás podobná situace ještě nepotkala,děkujte Bohu a při svých občasných návštěvách udělejte rodičům přednášku s ukázkami z praxe,materiálu teď máte dostatek.Hodně štěstí!!

Tuhle mi holka kolem 01ráno (asi opuštěla v dobré náladě nějaký podnik) psala SMS,jestli s ní půjdem ráno na Branch.Tak jsem na to chvíli koukala a pak jsem ji napsala,že za prvé nevím co to je a za druhé mě to uráží :D Dostalo se mi poučení,že to je pozdní snídaně, podávaná obvykle od 10hod.Pochopila jsem,že to je snídaně pro ty,co se nedokážou vykopat z postele dřív jak v 10hod,co maj v lednici tak maximálně okurky a džem a jsou líní si jít nakoupit.(což byl zřejmě její případ).Nicméně druhý den ráno jsme posnídali (sobota) jako obvykle v 6.30 a když nám dcerka před10 brnkla,zda s ní půjdem,měla jsem rozvařený oběd.Nicméně mě pojala zvědavost a nakonec jako svačinka-proč ne,že?Ona potěšena našim zájmem prohlásila,že nás zve (to jako že to zaplatí).Takže po 10 jsme dorazili do bistra (je to bývalý bufet )Pár zoufalců,kteří vypadali,že jdou posnídat přímo z nějakýho mejdanu tam už sedělo.Víceméně bohéma a intelektuálové kolem 30let.Na snídani se nabizel avokádový toust s něčím uvnitř a zeleninou nebo pošírovaná vejce s parmezánem a toustem nebo lívanečky s meruňkami a tvarohem. K pití jsme si dali kávu a tu se musím pozastavit a zapět ódu,protože tak dobrý kafe-presso nebo capuccino jsem dlouho nepila! Je z Anglie a značka Square Mile.Mají tam více druhů,ale vynikající.Tak jsme si každý dal něco jiného a ochutnávali navzájem.Takový styl moderního fresch (čerstvé suroviny)zdravého vaření. No dojedli jsme,povolali obsluhu a dcera vytáhla platební kartu (tahle generace už jinak neplatí a když má někde zaplatit hotově víc než dvacku,tak je v pr… :D Podala ji číšnici a blik,blik-vypli proud :D Takže to zkrátím.Vytáhla jsem šrajtofli,zacálovala Branch a jela domů dodělat oběd.... :D

Tak se nám přiblížil vytoužený prodloužený víkend, na který jsme se všichni těšili jak malé děti.Počasí letos přeje a taková "předdovolená" je příjemná změna a vytržení z pracovního shonu.Aby jsme si to opravdu užili,naplánovali jsme tyto 4dny do nejmenších detailů.Ve čtvrtek odjezd směr Praha se známými a tam postupně oběd v Chorvatském mlýně,zákuseček v Jungmance v IF CAFE (úžasné zákusky),návštěva představení Shakespearových slavností v zahradách Pražského hradu a noční odjezd domů.Ráno pak opět s kamarády odjezd směr Morava na zámek Valeč,kde je skvělý wellness (3 bazény,výřivky,8 saun,bowling),vynikající jídlo a hlavně...KLID!!!Krásný plán,že?! :-)) A teď realita. Vyrazili jsme do Prahy za doprovodu burájecících motorek,jelikož ten den začínal světový sraz harleyářů z celého světa a tudíž se to ku Praze valilo ze všech směrů.Oběd v Chorvatském mlýně byl výborný (poněkud vyšších cen),ale když jsme se urvali....Opět v doprovodu strojů HD jsme přehrkali z okraje až do centra,kde po zaparkování a prošacování Zdenda zbledl,jelikož v restauraci zapoměl taštičku s penězi,kartami,atd.Naštěstí po tel. dotazu nám bylo řečeno,že ji mají u sebe a můžeme se tedy stavit.Rozhodli jsme se tedy nejdříve pro IF CAFE (dcera mi kladla na srdce,ať se tam určitě stavíme a dáme si vyhlášený zákusek "citron".No kdybych to nevěděla,myslela bych si,že je pravý!Ovšem tento po ukousnutí s prasknutím povolil první vnější vrstvu (žlutě obarvená čokoláda se strukturou citronové kůry),uvnitř je pak smetanový krém a úplně uvnitř je maracuja.No dohromady božská chuť!!! Vřele doporučuji se podívat na stránky IF CAFE,jelikož takových skvostů je tam více a má 3 pobočky po Praze.Je to taková vyšší francouzská cukrařina a cena tomu odpovídá :-)),ale stojí zato ochutnat.Poté jsme za mírného deště opět valili zpět pro ty doklady a pak rovnou do zahrad Pražského hradu na kultůůůru.Zaparkovali jsme až nahoře na Loretánském náměstí,takže jsme to měli "pěkný kousek" dolů.Cestu nám spestřilo shédnutí Babiše vycházejícího z paláce k vozu,zřejmě ze zasedání vlády.Když jsme doklopýtali ke vstupu do zahrad,kde se těsně nacházelo podium byl 1.gong. Teď bych si dovolila udělat střih,aby jste pochopili následující události.Takže asi tak před měsícem u nás byl na návštěvě výše zmíněný kamarád s manželkou a protože ona dbá o kulturní život jejich rodiny, vygooglila zavčas 4 lístečky na představení hry-komedii "Dobrý konec všechno spraví"(což pak v našem případě prodlouženého víkendu platilo na 100% ).Nabídli nám spoluúčast,lístečky do 1. řady a my blbci kývli.Ani jsem se neptala na co jdem,jelikož Shakespear je klasik a nemůže překvapit.Naopak jsem dala k lepšímu zážitek mé švagrové,která v rámci divadelňáku navštívila s kolegyní divadlo a shlédla bez přestávky moderní zpracování Hamleta ( v tomto případě Hamletky,odehrávající se převážně v psychiatrické léčebně) a zcela rozpolceny odcházely po představení domů ke Googlu,aby si přečetly,na čem to vlastně byly :-)) Ó jak hluboce jsem se mýlila!Překvapil i režisér tohoto kusu,který zřejmě nemínil být nudně klasický a své pojetí hry pojal zcela po svém,tedy velmi moderně,protože kritici potřebují něco nového a neotřelého,co už tu mimochodem funguje delší dobu a tak je potřeba stále přitvrzovat a šokovat,ovšem bez ohledu na obyčejný lid,který se chce pobavit a ne odchází zmaten,ve schíze či depresi,že nepochopil záměr natož obsah. A teď zpátky. Přestalo zcela pršet.Usedli jsme do první brázdy na sedadla č.1-4,takže od kraje.Zazněl 2.gong.Na jevišti (mimochodem zcela bez jakýchkoliv kulis)se trousili z různých dveří a portálu herci,Pavelka to vzal třeba venkem po schodech nahoru,kde spočinul tiše v rohu,trhajíce papírový kapesníček na milion kousků (trvalo mu to asi 5minut) a kolem něj počal děj.Po pohřbu.Mladá,leč chudá dívka se zamilovala do šlechtice co ji nechce,tak se rozhodla dle receptur svého mrtvého-leč slavného lékaře-otce uzdravit panovníka a vyprosit si za odměnu svého vyvoleného,co ji nechtěl.Toť hlavní linie děje -1.jednání. Dějem proskakuje v kotrmelcích,občas se připlazí jakýsi šašek,stará hraběnka-matka jejího vyvoleného,které stále účinkující podstrkují pod zadek plastovou zahradní židličku hned jak se zvedne a poodejde,3 mladíci a nějací poradci či co.Francouzkého krále stvárnil Vízner,kterého jako chorého vladaře přitlačili na invalidním vozíku s pohupujícíma se kapačkama a bažentem u pasu.Zmíněnou dívku hrála Fialová-mimochodem skvělá herečka (vnučka herce Fialy,co hrál Limonádového Joa),která přiběhla v keckách a růžových šatkách a uzdravila krále,který ji dal vybrat ze 4 šlechticů.Nastoupili 4 šlechtici v bohatých a barevných šatech a na hlavě měli všichni...pytel!Vybrala si samozřejmě toho svého a ten po svatbě raději prchnul do války.Posel přinesl dopis-magnetická podložka realistické ryby ( k dostání na BONAMI) a po přečtení s ní mrskla divoce za sebe,čímž se přicucla na zeď.Poté prošla postava v masce žáby,odešla a vesele proskotačil šašek a zadumaně prošel herec Pavelka,kterému v této hře nebylo naděleno mnoho textu ale hodně kroků a tak mezi dějem sešel mlčky k nám,takřka nám pošlapal špičky bot (bylo tam málo místa) a zmizel neznámo kam.Vynořil se druhou stranou,zapálil si cigáro,dal potáhnout mladé hraběnce,což ve mě vzbudilo chuť si zakouřit a opět odešel.No to už jsem v tom fakt měla hokej a po úkosém pohledu vedle sebe na naše známé,kteří též nechápali jsme se na sebe podívali a vyprskli smíchy.V jejich očích visela otázka "Proboha,co tu ještě děláme?!"Odvrátila jsem zrak zpět na jeviště,kde se opět objevil žabák,nakoukl a zmizel.Zprava přicházela mladá hraběnka,která za sebou táhla asi 1,5m zlatého berana a po najetí do bočního portálu s ním do něčeho narazila,takže vycouvala,zarýglovala a vplula za boční stěnu.Na jevišti bylo zcela prázdno a v hledišti hrobové ticho.První smělci pochopili a zvedli se,(pochopili,že to je asi přestávka a vyrazili k přilehlým stánkům na něco ostřejšího,co by je vzpamatovalo z té kulturní nálože),my se na sebe podívali a hromadně prchli ven ze zahrad.Po cestě k autu jsme rozdýchávali co jsme zažili a zpáteční cestu už jsme řvali smíchy.Nebyla to kultura "za 100,-",ale za 1.000,-Kč,ovšem nelituju,jelikož jsem na vlastní oči viděla,kam umění míří....Manžel byl též ve zmatku a doma vyhledával recenze.Odborná umělecká kritika pěla chvělu na originální pojetí hry a laická veřejnost vyjadřovala své rozčarování. To nás uklidnilo,že nejsme zas tak kulturní barbaři.Příště si předem prostuduju na co vlastně půjdu.Ale jak praví klasik :"Všechno se má zkusit". Druhý den jsme odjížděli do wellnes hotelu Valeč na Moravě,kde jsme si to 2 dny vynahradili koupáním,saunováním,návštěvou známých, výbornou místní kuchyní včetně bohatého grilu a vynikajícího vína.Takže rčení,že dobrý konec všechno spraví, bylo v našem případě víc než pravdivé.

Onehdá jsem navštívila s dcerkou parfumerii Sephora ,kam mě vmanévrovala pod záminkou porady ohledně parfému.Hodila jsem tedy na sebe elasťáky,triko a mikinu,ona zatím z tatíčka vyloudila auto a vyrazily jsme. Když jsme vstoupily, ovanulo nás tisíce vůní a ocitly jsme se na vlně luxusu.Krásné mladé upravené slečny nás ochotně obsluhovaly a radily.V tu chvíli se objevil stepilý jinoch něco kolem 20-ti járů,vizáže Kena od Barbie s tak dokonalou pletí,že jsem si konečně uměla představit to přirovnání s alabastrem.Upravené obočí,které by mu mohl závidět i celý klan Kardashianek při pohledu na mě významně nadzdvihl a já četla v jeho pohledu:"Proboha,jak se sem dostala ta zoufalka ?!" Sjela jsem se pohledem v protějším zrcadle a musela mu dát zapravdu.Můj loock byl v tomto prostředí zcela out a mám pocit,že tento chlapec by se mě lekl i u popelnic s košem v ruce.Zrovna když jsem dceři okomentovávala jeho bezchybné obočí,přitočila se k nám sympatická holčina-vizážistka,která pomáhá při výběru kosmetiky,popř. předvede a pravila:"No jestli chcete,já Vám ho namaluju,ať vidíte,jak by jste vypadala".Kdo mě zná ví,že kde nic není ani smrt nebere a tak představa obočí v mém obličeji byla výzva s mega dávkou fantazie,neboť se momentálně dalo jen v náznacích tušit.No co,řikala jsem si,však se to dá když tak setřít.A tak jsem zavřela oči a nechala slečnu pracovat.Za chvilku bylo dokonáno a já otevřela oči.Pohled do zrcadla mě zcela šokoval.I zmíněný hoch vykukoval z pozarohu s uspokojivým výrazem,ale s nevyslovenou myšlenkou :"No holka,máš toho na sobě ještě hodně co vylepšovat..." Jak jsem se později dozvěděla,je to přesně ten typ chlapa - UNI,který má na sobě tolik znaků obou pohlaví,že máte co dělat,aby jste si ho vůbec někam zařadili.Já osobně ho vidím jasně na 4% a navíc narcistu.Žije instagramem a dokonalostí.A pak kdo tu je zoufalec,že?!? :-)).Nicméně jsem zakoupila flakonek hnědého vosku č.3 s tenkým plochým štětečkem a rozhodla se,že se též budu zkrášlovat. Sama.....vždyť je to tak snadné...Což byl fatální omyl......První ráno jsem vstala o čtvrt hodiny dřív,vzala zrcátko s 3x zvětšením,brýle posunula směrem dolů a počala vykreslovat dle fotky z mobilu,kterou jsem pořídila večer před umytím tvar obočí.Však slečna udělala fik-fik a bylo to.Ovšem vytvořit jedno obočí přirozeného vzhledu v 05.45hod pod zářivkou kuchyňské linky je nadlidský výkon,ale vytvořit dvě a ještě aby byly stejný je už vrcholné umělecké dílo. Po 20minutách malby a oprav byl výsledek tristní.Přirovnala bych se směle k Marfuše z Mrazíka.Své veledílko jsem tedy smázla (šlo to z tuha,bezesporu kvalitní vosk dobře držel) a odkráčela do práce se zarudlými fleky nad očima. Druhý den jsem to líčila dceři,která pravila,že chodí na úpravu obočí ke kosmetičce a že má dojem,že dělá obočí technikou Microblading a je to něco jako tetování,akorát,že vám vytvoří jednotlivé chloupky,které pak vypadají jako opravdové obočí.To mě nadchlo.Představa,že ráno vstanu a nemusím blbnout půl hodiny u zrcadla byla lákavá.Sehnala jsem tedy tel. kontakt a slečnu oslovila.Byla velmi vstřícná a termín mi dala za týden.Domluvila jsem si tedy návštěvu,ovšem za podmínky,že dcerka jako kritik pojede se mnou a na celou akci bude dohlížet.Tak jsme včera vyrazily.Slečna byla velmi sympatická a milá,tak max. 30let.Její profesionální pohled spočinul na můj obličej a jen špatně ukrývala své překvapení.Poté pravila,že to teda bude fuška.Pro představu vykreslila budoucí tvar obočí,dcera připomínkovala a poté schválila.Můj pohled nebyl v tu chvíli rozhodující,protože bez brýlí jsem viděla jen rozmazaně a při nasazení brýlí jsem to neviděla komplexně,takže jsem dala na dceru.Slečna si mě položila na lehátko,přikryla teploučkou dekou a zatím co nade mnou s dcerou probíraly ještě nějaké úpravy,jsem se začala ztrácet někam do říše spánku.Fakt bych dala šlofíka.Ale jen do prvního říznutí.Tato technika totiž spočívá v mikro nařezání kůže skalpelem a následné pigmentace.Kecala bych,kdybych napsala že to nebolelo,ale spíš mi vadil ten samotný krátký řez,který byl fakt nepříjemný.Skoro hodinu mě tam takhle masakrovala za veselého švitoření s dcerkou.Poté co bylo hotovo mi bylo nastaveno zrcadlo a opět šok!Prostě nezvyk.Nikdy bych neřekla,jak může obočí změnit.No uvidíme,zatím si na sebe zvykám.To mě připomíná,že musím jít poklepat vlhkým tamponkem tu svoji parádu,aby se to začala vylupovat.Jo holt pro krásu se musí trpět...... :-))