Medusa1980


Zeď uživatele Medusa1980

Příspěvků: 12
  • Medusa1980 (před rokem)
    Vážení přátelé.........ano.Již dlouho jsem vás nepobavila historkou ze života,ale minulý týden byl fakt nabit,i když mě osobně se netýkal.Vzhledem k tomu,že jsem se již dlouho tak nepobavila a nezasmála,využívám své nespavosti a pokročilé hodiny,abych se s vámi rozdělila a vyloudila vám tak v čase stresu předvánočním úsměv na tváři:-)). Takže čtěte. Jeden náš nejmenovaný kamarád,maje za sebou rok od rozvodu,vyhodnotil situaci za uzavřenou,svůj život obrátil naruby (v dobrém slova smyslu) a připustil myšlenku,že není dobře člověku samotnému.Znamením to je beran a ti jak víme,jednají impulsivně a zbrkle.S čtyřicítkou na krku (kéž by mi zas bylo),založil sobě FB a začal prozkoumávat nabídku velkého bratra.Seznamek proklikal několik,ale zjistil,že pokud chce pokročit a seznámit se,musí vložit do systému pár informací,tedy odpovědět na pár všetečných otázek,aby případně druhá strana mohla zareagovat. Výsledek se dostavil ještě ten večer.Dychtivě se vrhl na lavinu odpovědí a jeho ego rostlo až do nebes.Nabídka byla opravdu pestrá-mělo to jen jednu malou chybičku.Protože se na seznámení pohyboval poprvé,přehlédl,či špatně zaškrtnul základní otázku.Místo ON hledá JI,zaškrtnul On hledá JEHO. Umíte si jistě představit,jaký sešup jeho ego prodělalo a těch pár minut s otevřenou pusou v nevědomosti,ha,ha!!!Při této představě jsem se už smála,až se hory zelenaly!!Když mu došlo co se stalo,okamžitě zrušil mailovou adresu,protože víc nabídek už by fakt nedal:-)). Když už konečně pochopil systém, stala se předmětem jeho touhy jedna mladší slečna,kterou vyzval na schůzku do hospůdky.Slečna vypadala drsně-což mu tak nějak imponovalo,jelikož se v něm probudilo srdce rockera a duše motorkáře a ti jak víme,za sebou na tandem žádnou křehuli neposadí,ovšem do té doby,než stačil přednést svůj úvodní monolog a vypít pivo,jelikož slečna již začínala pátý kousek napěněného moku..To ho trochu zviklalo a další schůzku zavrhl. Další slečna ho odrovnala hned na začátku,když se ho zeptala,zda si může zapálit.On souhlasil.proč ne,je též vášnivý kuřák.Ovšem do té doby,než slečna vytáhla pěkně ubaleného ionta.To by "silný tabák" i na něj a tak byl ušetřen svého oblíbeného úvodního monologu a co nejdříve prchnul.Ta další v pořadí byla přibližného věku jako on,rozvedená s děckem.Ta hledala zázemí a oporu.A hlavně bydlení.Ovšem její odhodlání najít toho pravého zhatil hned v zárodku,jelikož jak víme,chlapi ve vypjatých situacích nevědomky používají často (v tomto případě tak za každým třetím slovem) oslovení vole.Zřejmě nechtěla ohrozit mravní výchovu svého dítěte.Přiznejme si,to nebyl zrovna nejlepší nástup.Ta už se neozvala. A pak se objevila. Starší než on,hezká,děti dospělé,vlastní byt,ale zřejmě také s dobrým smyslem pro humor (což já považuji za jeden ze základních pilířú vztahu). Jelikož přežila první rande bez psychické újmy a sympatie byly vzájemné,rozhodl se náš milý přítel pro druhou schůzku.Ještě musím napsat,že na první dorazil s květinou,čímž si ji asi získal.Podruhé vyměnil květinu za něco praktičtějšího a jako Romeo stanul před barákem své vyvolené se štůčkem uzeného v napřažené ruce.Já bych to teda ocenila,ale paní pravila,že je spíše buchtová,tak nemarnil čas,skočil do auta a koupi balenou bábovku.Jo,jo....je to muž činu,ha,ha!!!Byl tedy pozván na kávu (kterou nepije,jelikož zvedá jeho tlak do závratných výšin).Při nekonečném nezávazném pohovoru stačil paní ustrojit stromeček a poté hluboce po půlnoci mazat zpět domů.Vše se vyvíjelo slibně a tak bylo naplánované rande č.3.Rozkaz zněl jasně-vyzvednout paní doma a odfčet za kulturou-do kina.Ten den se o něj ovšem pokoušela chlapská nemoc =rýmička a tak nebyl zcela ve své kůži.Po cestě se stavil na pumpě a koupi si jelení lůj v tyčince,jelikož rty jeho byly oschlé a hrozily prasknutím.Což by samozřejmě zhatilo vášnivý polibek.Dojel tedy před barák, vyšrouboval lůj a natřel svá ústa.Okamžitě se mu ulevilo,tak zapřemýšlel a tyčinkou ještě obkroužil asi tak centimetr kůže okolo úst.Vyběhl schody a zazvonil.Ona otevřela a do stemělé chodby prohodila,ať jde dál,že musí v kuchyni něco dodělat.Zul se tedy a radostně běžel za ní do kuchyně.Ona se v tu chvíli otočila,vytřeštila oči a vykřikla:"To si děláš prdel l!!!"Chudák ztuhnul a bleskem přemýšlel,co ji mohlo tak nadzvednout,ovšem ta už se smíchy válela po lince a jen ukazovala na koupelnu.A teď to přijde vážení!!!Při pohledu do zrcadla se o něj pokoušel infark,jelikož na něj hleděl vykulený týpek vizáže klauna cirkusu Humberto:-)) On si totiž omylem na pumpě koupil něco jako rtěnku,která má takový béžovo-světlezelený nádech,ovšem při styku s ústy vyvolá podle teploty různý odstín červené.No a on jak byl rozpálený jak letěl po těch schodech,tak na sobě vykouzlil nejen jahodový look,ale zbarvilo se i to okolí,takže pokud by měl ještě šaškovský nos,mohl by celkem úspěšně obrážet dětské večírky,ha,ha!!!Tak po tomhle zážitku bych si já osobně šla měnit prádlo!!Paní to ustála na výbornou a přispěchala s různýmy odličovadly a krémy.Dalo to prý fušku,ale podařilo se to jakž-takž smáznout.Problém ovšem nastal,když přešel z venku do vyhřáté místnosti (kina) a barva počala reagovat na teplotu.Sice už to nebylo tak syté,ale přece jen to vidět bylo,takže ho zachránil tmavý sál a pak rychlý přesun se svetrem přes půl obličeje k autu.Teda řeknu vám,tohle dokáže napsat jen život sám.... :-)) Nicméně jim budeme držet palce a věřím,že se brzo ozvu s dalšímy zážitky....
  • Medusa1980 (před rokem)
    Včera jsme se zúčastnili oslavy padesátých narozenin kamaráda Dušana - modeláře .Vše se odehrávalo v bývalé jídelně nějaké socialistické fabriky,nyní BAK a prostředí svědčilo o tom,že těch 26let se zde co do vybavení nic nezměnilo,včetně hliníkových příborů. Již od začátku se zábava jevila jako slabší,jelikož příbuzní onoho kamaráda byli odtažití a nekomunikativní.Tak nějak nás přehlíželi. Zřejmě v domění nás oslnit,vytáhli posléze svůj triumf.Do sálu vtrhl postarší harmoniář s notoricky známým popěvkem Mááááá roztomilá Báááááruško,přičemž to "o" protáhl tak na dvě minuty a já,jelikož jsem stála v těsné blízkosti zapochybovala,zda můj již před lety praský bubínek nedojde úhony.Vedle mě stojící kamarád Pepa fascinovaně hleděl na svou sklenku,která hrozila prasknutím,jelikož hlas onoho harmonikáře byl razantnosti pana hráběte z filmu "Tajemný hrad v Karpatech".Okamžitě jsme pochopili,kdo se stane na tento večer našim "nepřítelem".Pán byl zřejmě místní bavič,který se velmi rád poslouchal a jehož vtipné hlášky a popěvky jakoby vypadly z besídky ROH či kulturního vystoupení na MDŽ.Aby jsme ho umlčeli,přešli jsme do protiútoku a asi nás dvacet zazpívalo secvičenou oslavnou píseň s vlastním textem na melodii "Moje střevíčky jsou jako ze zlata",což onen harmonikář pochopil jako akt ke spolupráci a přidal se se svým nástrojem,který přehlušil náš sborový zpěv hodný Žižkových božích bojovníků.Poté následovaly naše gratulace a společný dárek a do toho opět harmonikář vpadl se svým Živijo a to "o" opět držel,dokud nezačal sípat.My kuřáci jsme prchli na chodbu,protože ten bodrý muž začal obcházet stůl a vyzývat k tanci "ptáček",který byl v kurzu,když já chodila do tanečních.Při úprku jsem jen zaslechla,jak naši tvrdí,že to neznají a ten dobrák se nabídl,že je to naučí,jen ať nastoupí na parket.Pak už nevím,protože jsem odpalovali jedno cigáro od druhého,jen aby jsem nemuseli zpátky.Shodli jsme se na tom,že pokud by se na té chodbě více topilo,nikdo by nás odtud nedostal,ha,ha!!Když jsme se vrátili,harmonikář se právě posilňoval řízkem,tak jsme toho hned využili a pustili z naší aparatury svižnou taneční hudbu.Harmonikář vycítil,že jeho další vystoupení je v dáli a tak začal vykřikovat,že tohle oni poslouchat nebudou a ať to vypnem.V rámci zachování příměří jsme tak učinili,ale dědek si v ten moment pod sebou podřízl větev.Měli jsme totiž ještě v záloze veselou společenskou hru,která se jmenuje Kočí.Vůbec jsem nevěděla o co jde,protože to připravovala kamarádka /ředitelka mateřské školky/.Ta se ujala slova a mikrofonu.Nejdříve rozestavěla za sebou 5řad židlí po dvou.Poté vyzvala oslavence,aby si vybral 9 lidí,jeho srdci nejmilejších a mimo mikrofon mu byl důrazně doporučen harmonikář.Poté oslavenec začal vybírat a bohužel padla i volba na mě a mého kuřáckého kamaráda Pepu.Ona kamarádka,která má úžasný organizační talent a nápady,nás začala rozmísťovat na židle.Nevím,jestli tuto hru znáš,ale jde o to,že každá dvojice představuje část královského kočáru.To znamená,že 1. a 2. dvojice sedící za sebou představuje koňské spřežení,za nima je jen jedna židle - kočí,za ním sedí dvojice představující přední kola kočáru,za nima oslavenec s chotí jako král a královna a nakonec dvojice zadní kola kočáru.No a to jsem byla já s Pepou,konkrétně já byla levé zadní kolo.Kamarádka to dovedla k dokonalosti a její děti ve školce v rámci kreativní výchovy vytvořily všem na hlavu to,co představovali.Takže koňské hlavy,pro kočího bič,královna s králem korunky a my papírové čepice ve tvaru kola.No vypadala jsem jak naprostej debil,ale co by člověk neudělal pro srandu,že?!:-)).Princip hry spočívá v tom,že jeden čte text jakoby pohádky o tom,jak král s královnou jedou na vyjížďku kočárem.Pokud řekne slovo-název,které označuje část tohohle spolku /koně,kočí,P přední kolo,král,..../,musí se ten okamžitě vymrštit do pozoru,jinak pije velkýho panáka.Na klíčové slovo "kočár" pak musí vstát všichni.Vtip je v tom,že nejfrekventovanější slovo je "kočí",takže pokud máte na někoho pifku,dejte mu roli kočího a bude rád,když se v závěru odplíží po čtyřech!:-))Jak jsme předpokládali,kočí-harmonikář hned nepochopil,či hned nezareagoval a v mžiku měl v sobě 3 velký panáky.Mezitím pili ostatní,protože to fakt bylo docela na postřeh /jednou i já:-))/Kočí alias harmonikář u čtvrtého panáku nevydržel a začal protestovat,že se opije a že nebude moct hrát /což bylo našim záměrem/,takže se nasraně dožadoval výměny.Bohuže nátlak byl veliký,takže se muselo vyhovět.Vystřídal ho tedy jiný děd a jelo se dál.Po chvíli jsme si všimli značně veselého pána představujícího levé přední kolo,který zřejmě záměrně nereagoval a panáky do sebe radostně házel o sto šest,dokud si toho nevšimla jeho u stolu sedící manželka a vydala se rázně zakročit.Právě dolitého panáka mu vyrvala z ruky,kopla ho do sebe a nekompromisně se domáhala účasti ve hře místo manžela.Ten sice protestoval,ale paní vypadala velice výbojně,takže jsme museli vyhovět.Byla to fakt sranda a doufám,že tuto hru brzo někde uplatním,ovšem já v roli čtoucího příběh.Kamarádka slíbila,že text zašle mailem a děti ukecá,aby vytvořily ještě pár sad rekvizit.Harmonikář vycítil svoji šanci a než jsme stačili uklidit židle,již započal svoji produkci.Zřejmě si chtěl šplhnout,protože mu došlo,že s námi připravenou zábavou nemůže soupeřit a vyhlásil sérii veskrze moderních skladeb.Vrhli jsme na sebe s Pepou pohled,značící odchod na cigáro.Následovala slíbená série tak z 60-tých let.Mohu říct,že již dlouho jsem nevykouřila tolik cigaret,ha,ha!!!Po návratu jsme se dohodli a spustili naši hudbu.Jídelnu zaplavily hlasité skladby Nazareth,Metallica,...,které neměl harmonikář šanci přeřvat.Konečně to vzdal, usedl a nalil si velkýho panáka.Vítězství bylo naše!Ovšem jen do doby než jsme odjeli domů.Pak jistě zase přišel jeho okamžik slávy.....