Kdo mne tu chtěl?
Jsem pouhé tělo
jedno z mnoha těl
co být tu nemělo.
Kudy mám jít?
Přede mnou propast
nevidím na dno
na duši náplast
za mnou prázdno.
Bílá a černá
bílá je zrádná
černá je věrná
studna je prázdná
žízeň stále stejná.
Krok za krokem
levá je tíseň
pravá-smutná píseň
o válce s mlokem.
Strom větrem se klátí
kořeny se zpřetrhaly
až vichr se vrátí
padne,už to vzdaly.
Popusťme tužby ve svém těle a budeme se cítit skvěle.
Hezke svatky
.
Bílá jak lilie, neposkvrněná.
Duši tak čistou avšak nepochopená.
Pro krásu obdivovaná,
ale její slova nevyslyšená.
Slzy jak rosa jí po tváři stékají,
na krvavě červenou se pomalu obarví.
Srdce puklo jí žalem,
vždycky si přála splynout s davem.
Temnota pokradmu přichází,
strach, bolest a utrpení nachází.
Tam v tom zapomenutém lese
drobounká dívenka se třese.
Bílý šat rudě se zbarvuje,
kapička cestu svou si maluje.
Krutý a nelítostný to svět.
Tam na kraji lesa uhynul krvavý růže květ.