Motýli, slunce, louka
A příjemný vánek,
jenž krásně fouká.
Už při tomto pomyšlení,
i mé myšlenky jsou k odsouzení.
Ruce mé jsou přikované,
a mé tělo obžalované.
Už nikdy se nevrátím na tu louku,
kde jsem házela šišky do klobouku.
Byl krásný pocit jen tak běhat
a paprsky na záda nechat se jen tak šimrat.
Včely a brouci si lehce létali na obzoru
je lehké bylo jim závidět bezesporu.
Být veverkou, jež v ruce oříšek střeží
na tom už mi nezáleží.
Moc chci umět létat,
a křídly jak motýl vzlétat.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.