JanaDoko20

Ahoooj Janičko..........brácha už přijel z nemocnice a jeho pejsek se mohl zbláznit od radosti a jinak ležel u dveří a ocas stažený a tak jsem ráda,že páníček přišel a bylo mi pejska líto,ani spát jsem pořádně nemohla.......Máme rádi psíky za to, jací jsou, říkáme jim díky, že nás dovedou tak skvěle rozveselit, je zázrak pejskařem být......Zima se blíží, ty časy sněhu přinesou do srdce pohodu a něhu......hodně šěstíčka...............zajímavé.............halí,belí.spi už..................V noci tady mrzlo a dnes je slušná kosa a včera jsem uvařila kuře na paprice a vývar,dala jsem to bráchovi k obědu a naštěstí má operovanou levou ruku a tak ledacos pravo rukou zvládne a najedl se a pak usnul.Ani se nedivím,v nemocnici to není žádná paráda a dříve už překonal rakovinu prostaty a má toho taky všeho dost... a jeho pejsek u něj leží a je taky spokojený a i já mám klid,tak dávám zase obrázky..Ještě dnes příde dcera s Petulkou,musíme řešit něco kvůli Vodafonu a to bude s kočkou rodeo.Uvidí pejska a bude nadšená,ale chudák pejsek a vím to jak u druhé babičky a dědy,tam taky mají pejska i kočičku,jak je s nima ceou dobu,když tam jsou na návštěvě a to asi všechny děti mají zvířátka rády.....A mějte se moc krásně milí přátelé a zase jen vesele.....

..... Milá Janinko .....

MILÁ JANINKO,MĚJ ZLATÍČKO,,,,A MÁME TADY NACHUMELENO,,,,

hezký den

JANINKO MĚJ FAJNOVÝ DEN. U NÁS SLUNEČNO,CHLADNO A BEZE SNĚHU.

JANIČKO KOČKO MOJE

hezký den   JANI           ......:-) .... dva pohledy na kostel v našem městě..od parku :-) ..z Lamberku

Včera to bylo přesně 80 let, kdy v našem městě došlo k nešťastným událostem v průběhu 2. světové války. Obličeje ztuhly hrůzou. Nálet! 20. listopadu 1944 padaly bomby na Hodonín Pumy z amerických bombardérů přinesly smrt starým, mladým i těm, kdo byli na světě teprve chvíli. Jak napsal hodonínský kronikář Vladimír Novák, město zažilo den hrůzy. Z nebe spadlo 451 bomb o váze 125 a 250 kilogramů, z toho sto časovaných. „Účinky byly děsné. Celá nová severní polovina města u nádraží a podél severní dráhy byla těžce postižena,“ připomněl tehdejší kronikář. Krátce po pondělním poledni za pouhých sedm minut přišlo o život 179 lidí. Nejmladší oběti bylo teprve několik hodin. „Z celkového počtu 2565 domů bylo poškozeno 1035 a 103 budovy byly úplně zničené,“ přiblížila následky historička a ředitelka Státního okresního archivu v Hodoníně Galina Rucká. Bez střechy nad hlavou zůstalo tři tisíce lidí. Kromě mrtvých si nálet vyžádal víc než tři sta zraněných, z toho osmasedmdesát těžce a 241 lehce. Do toho ještě ve městě explodovaly časované bomby a další pumy zůstaly nevybuchlé. „Na jejich likvidaci se podílelo dvaadvacet trestanců pod vedením vrchního šikovatele ze speciálního komanda z Ústí nad Labem,“ upřesnil Antonín Kučera. Přitom původní cílem amerických letounů startujících z jižní Itálie byla německá rafinerie ve Slezsku. „Kvůli nepříznivému počasí však objekty čtyři skupiny letounů nezacílily a piloti museli použít předem stanovené alternativní cíle – nádraží Přerov, Baťovy závody ve Zlíně, nádraží v Hodoníně a Břeclavi a brněnské seřazovací nádraží, aby se zbavili zátěže,“ vysvětlila Rucká. Obyvatelé města se museli vypořádat také s přerušením dodávek vody, elektřiny či odříznutím od telegrafního spojení. Pět tisíc lidí vyrazilo v pátek odpoledne na hřbitov na hromadný pohřeb obětí. „Obličeje ztrhané hrůzou, začerněné sazemi, dýmem z výbušnin a prachem zbořenišť, některé však čisté a klidné jako v hlubokém snu,“ popisoval oběti před pohřbem kronikář. Ne všechny jsou však pochované v Hodoníně. To je případ Terezie Opíchalová a jejích tří dětí. Odjely do Hodonína za otcem, který pracoval v tabákové továrně. Domů do Moravské Huzové na Olomoucku se vrátily v rakvích. „Vzpomínám si, jak strašně plakali, že jim válka sebrala tolik členů rodiny,“ přiblížil reakce prarodičů pro Paměť národa Boleslav Fiala.

MILÁ JANIČKO PŘEJI HEZKOU NOC!