romandaduk

Jsou místa, na která se vracíš sám. Pohladíš zámek dveří, dotkneš se kůry stromu, vzpomeneš si na několik slov, usměješ se, nebo jen zůstaneš tiše stát. Na několik okamžiků se tě zmocní vzpomínky. Je v nich něha, čísi rty, ale i úzkost, stud, snad dávné provinění, či bolest. Odpusť svým vzpomínkám, lidem, kteří tě opustili a zanechali ti v paměti pouhý vykřičník. Ale sám sobě nepromiň, žes za sebou zanechal vyprahlý čas a vše, čím bolíš v místech a chvílích, na která se vrací jiný člověk sám...