Jsou místa, na která se vracíš sám.
Pohladíš zámek dveří,
dotkneš se kůry stromu,
vzpomeneš si na několik slov,
usměješ se,
nebo jen zůstaneš tiše stát.
Na několik okamžiků
se tě zmocní vzpomínky.
Je v nich něha, čísi rty,
ale i úzkost, stud,
snad dávné provinění, či bolest.
Odpusť svým vzpomínkám,
lidem, kteří tě opustili
a zanechali ti v paměti pouhý vykřičník.
Ale sám sobě nepromiň,
žes za sebou zanechal
vyprahlý čas
a vše, čím bolíš
v místech a chvílích,
na která se vrací jiný člověk sám...
Další obrázky z BestPage.cz