pramen-vody-zive

Vzpomínka

Někdy Tě potěší růže darovaná z lásky...

Stejně tak zasmušilým dost často pomáhá vyhladit obav vrásky.

Podrží, povzbudí v těžké chvíli, a přitom dodá Ti síly v dobro zas uvěřit...

Připomíná též něžné objetí v naší uspěchané době - dané právě jen a jen „Tobě“.

Ukrýváš z něj dojetí, někde hluboko v sobě..

a nejen to v duši své máš - taky pocit něčí blízkosti a klidu,

prožité okamžiky, co člověku navrací naději i touhy mládí, které s sebou nosíš...

Občas když vzpomínka podobá se kapkám deště, prosíš: „padej ještě“ a přeješ si ať oči i tváře od pláče Ti zchladí...

...v časech kdy Tě někdo zradí...

Jindy zas vzpomínka prohřeje jak úsměv přítele,

kterého ptáš se nesměle v období, kdy léčí Ti bolavou duši – zda vůbec tuší jakou je pro Tebe velikou oporou,

že drží Tebe nad vodou, že………….

Vzpomínka, bez ní snad ani plně žít nejde…

Když všechno zlé se sejde, utíkáš k ní.

Hledáš, tápáš, přebíráš……….nalézáš!

Znova se rozední!!!

Je tolik krásných slov, co by člověk rád slyšel, ale málo lidí, co by to dokázali říct...

DOBRÉ RÁNO