jaroslavek

Kdo vlastně dal ti tohle jméno Kdo prvně řekl vítej tady ženo. Na svět přišla s,křičela jsi takové malé nic a skoro žádné vlasy. Po čase odnes si tě táta domů hrob tvé mámy skryt je pod korunou stromů. Byla to ženská fajnová,ty jsi taky taková. Culíky splétala ti babička,čas plynul jak po potoce lodička. Kde čas je,kdy se to dítko batolí,rázem vet ji táta do školy. Sem tam průšvih,ve svém tajném koutě,na fotky mámy hledíš. Zeptat se,koho nevíš,Táta je chlap a sem tam vedle s city šláp. Měl to jistě těžký,ty jsi byla jeho vílou,tet už jsi slečnou rozpustilou. Školu prošla jsi jako zahrádku,sem tam něco i sjela po zadku. Dostala jsi se na vysokou,daleko od domova myšlenka hlava prolétla jak tátovy samotnému bude doma. Vylétneš jak ta vlaštovička z hnízda,jsi dospělá. Snad táta si to přizná. Měl vždy pevnou náruč k sevření,chápal tvoje trápení nebo se snažil,ve vzpomínkách na mámu nejednou víčka zvlažil,říká se že muži nepláčou,hned však usmál se když ohlédl se za Káčou

Křídla černého anděla na zem as sletěla pomsta to úkladů,s tracených pokladů. Země stala se koulí sněhovou pryč nebe je z modrou oblohou. Křídla jen mávla a zem je ztracena zůstane bez jména a sněhu vězněna. Má člověk moc ?pouze jen bez mocnost. Přírodu penězi neuplatí a co krásné bylo svými činy ztratí. Chudý je i když bohatý,marné jsou pěsti zaťatý. Dále k zemi sněhu hrouda padá šarlatán marně z křišťálové koule hádá. Neuhádne a slova prázdná prodá snad moc tím křišťálové kouli dodá. Blázen jen věří a černý anděl hladinu vodní svými křídly čeří. Šedá či bílá je krajina den jen zvolna usíná.. Vzbudit se a sněženku moci v dlani svírat a ne jen prosebně k nebesům zírat.