hope-xx

Jméno: Rietta SireneT

Věk: Vypadá na 21 lidských (přes 5OO upířích)

Rasa: Upír Strana: Neutrál

Zaměstnání: ( Nemá ustálený povolání, přežívá když ho mění. Jednou je nájemný vrah, jednou je hospodská, kuchařka, obchodník, sluha, ... nemá ustálené povolání, pokaždé je něčím jiným aby přežila, popřípadě je pokaždé někde jinde )

Schopnosti: Umí léčit jakákoliv zranění, a tím nemyslím svoje jako upíří regenerace která je už její proměnou daná spolu se sluchem, rychlostí a silou. Ale jakákoliv zranění pomocí své krve A dokáže někoho ovlivnit aby udělal to co po něm ona chce. Ovšem málokdy se ji to povedlo, většina je proti tomu imunní a ona to nepoužívá tak často, na obyčejný lidi si troufne, ale jakmile vidí nebo cítí z jiných nadpřirozeno, ani si netroufne Vlastnosti: milá, přátelská, společenská, zábavná, humorná, vtipná, ironická, chvilkama sobecká ale umí brát ohled i na někoho jí blízkého, spíše samostatná, praktická, paličatá, trpělivá, nápaditá ...Protiklady. Někdy je klidná, někdy naopak ji chytne vztek když něčeho chce dosáhnout a nezískává to. Je trpělivá ale někdy ji to přestane bavit když o něco usiluje moc dlouho. Co však chce získá a je jí jedno jakým způsobem to bude. Umí pobavit, nemá deprese je pozitivně naladěná do jakkékoliv situace. Se vším ( co jde ) si poradí. Nevyhledává problémy ( pokud ji neovládne její druhé zlé já) aby se nějak zabavila. Umí toho dost, ale nefandí si že by zvládla v někom probudit strach z ní. Je to spíše ten typ milé hodné slečny, která klame vzhledem. Když ji někdo něco udělá, umí být velice dobře pomstichtivá, včetně kouzel které umí. Takže se nedá zařadit zrovna do andělské milé tvářičky. Umí i odpustit nebo zapomenout. Dle situace.

O postavě: ( z mého pohledu ) „Mami, mami já jdu se Sandrou ..ven“? Vběhla jsem do ložnice rodičů skrze pootevřený dveře, když jsem viděla jak otec leží na mamce. Myslela jsem si že je to jen jejich milování ale spletla jsem se. Otec se na mě potom podíval, měl kolem rtů a na rtech krev a vycenil na mě špičaté zuby při úsměvu. Jeho tvář byla strašidelná. Bála jsem se ho. Když jsem se chtěla otočit a utíkat pryč zavřel mi dveře před nosem. Ustupovala jsem až sem narazila na zavřený dveře, bála jsem se ho. „Nemůžeš žít s tím že víš kdo jsem“. „Ne Hanry prosímtě nezabíjej ji“! Zhluboka jsem dýchala, klepala se, bála se. Otec se na mě jenom znovu usmál. „nebudu ji zabíjet, ale aby to nikomu neřekla zařídím to i jinak“. Prokousnul si zápěstí a nacpal mi svou krev na rty, druhou rukou mě držel vzadu za hlavou abych neměla kam uhnout. Když jsem chtě nechtě pila jeho krev, když viděl že už ji v sobě mám... zlomil mi vaz. Moje tělo padlo na zem. Otec se pak podíval s úsměvem na matku a ta se na něj s úsměvem podívala taky. Když jsem se probudila, ležela jsem v ložnici na zemi. Na posteli ležela mamka a otec seděl na kraji postele, vedle něho seděla Sára, ani se nehnula. Sledoval mě. Podívala jsem se na něho. „Ahoj dcerko, řekni jak se cítíš“? Dívala jsem se na něho. „mám hlad“! Vstala jsem s tím že si půjdu dát do kuchyně něco k jídlu. V kuchyni jsem našla kuře který měla mamka nachystaný na oběd, chtěla jsem se do toho zakousnoust, když v tom otec. „nejez to“. Podívala jsem se na něho. Stál se Sárou kousek ode mě. „Potřebuješ krev zlato, ne jídlo“. Nadechla jsem se a dívala se na něho. Uchechtla jsem se. „co je to za nesmysl tati? Mám hlad, potřebuju jídlo“. „Ne zlato jsi v přeměmě na upíra, potřebuješ krev! A to hned“! Prokousnul Sáře přede mnou krk a nechal ji téct krev po krku. „Tati cos to provedl“?! Zakřičela jsem na něho. Ale jakmile jsem se k Sáře přiblížila, zacítila jsem krev, ovládla mě touha a krev z ní sem vysála já. Otec mě pohladil po hlavě. „tak je to správě zlato, musíš pít krev z žíl abys byla silná“. Sála jsem ji dál. Ani jsem si neuvědomila že právě zabíjím svou nejlepší kamarádku. Když jsem ji dosála tak jsem prudce otevřela oči a oddálila se od ni. Nechtěla jsem tomu uvěřit. „ne... ne“! Dívala jsem se na ni a podívala jsem se na otce. Sáře se v tu chvíli podlomili kolena a padla mrtvá k zemi. „Ne! Ne, Sáro to Ne“! Křičela jsem a klekla si k ní na zem. Otec si kleknul ke mně a pohladil mě po hlavě. „Každou svou obeť kterou vysaješ nebudeš znát, musí ti být úplně jedno z koho jsi se zrovna nejedla. Musíš jíst abys přežila Rietto“. Podívala jsem se na něho. „Já nechci vraždit lidi otče! Proč? Co jsi to ze mě udělal“?! „Musíš Rietto! Jinak nepřežiješ a zemřeš“! „Raději bych zemřela než abych...“! „ne to už nikdy neříkej“! Vzal mi tvář do dlaní a díval se mi zhluboka do očí. Nedalo se uhnout. „Vypni to Rietto, Vypni to že jsi někoho zabila, bude ti to jedno“. Vrtěla jsem hlavou. „Vypni to že jsi zabila svou kamarádku Rietto, jsi teď vrah a pokud nechceš žít v depkách že jsi někoho zabila abys přežila, tak to vypni“! Dívala jsem se na něho, pak se jeho slova dostala do mýho mozku, .. a vypla jsem to. Po chvíli jsem vstala a někam se rozešla. Otec mě nechal, věděl že jdu ven a věděl co jdu dělat, proto mě nechal a ani mě nezastavil. Venku jsem totiž zabila dalších pár lidí a známých, jenom proto že jsem chtěla krev a že jsem někoho zabila mi bylo jedno. Když byla půlnoc, matka mi napsala smsku at se vrátím dom že je pozdě. Měla jsem rebelský život, zvykla jsem si že si můžu dělat co chci, v obchodě jsem ovlivnila prodavačku a vybrala si pár oblečení zadarmo, začala jsem se líbat s poldou protože jsem mohla a bylo mi to jedno ptoom jsem ho zabila když se moc cukal... mohla jsem si dělat úplně všechno co jsem kdy chtěla a to že mi matka napsala tuhle smsku to všechno zastavilo. Najednou mě ovlávnul vztek. Chtěla jsem to zastavit. Došla jsem domů. Otec nikde nebyl a mamce došla kamoška na pokec, ale i přez to mě dokázala před svou kamarádkou ponížit. „Kde jsi tak dlouho? Jasně jsem ti řekla že ti ještě není tolik aby sis mohla určovat svoje pravidla, do 10 jsi měla být doma“. Podívala jsem se na mamku, bylo mi jedno co říkala. „jsem tvoje matka a budeš mě poslouchat“. Přivřela jsem oči. „věděla jsi že moje mamka chodí s upírem“? Podívala jsem se na její kamarádku, ta zrovna pila čaj, tak se zakuckala a podívala se na ni a na mě. „upíří přece neexistují ne“? Matka na ni. „to je jen taková hrátka v posteli“. A podívala se vražedně na mě. Jen sem se usmála. „hrátka v posteli? Vážně“? Vystrčila jsem zuby. „přijde ti tohle jako hrátka v posteli milá maminko“?! Teleportem jsem se dostala k její kamarádce a zakousla se ji do krku, rychle jsem sála a vysála její tělo. Odhodila jsem její tělo a sledovala matku která křičela a odcházela pozadu po místnosti co nejdál ode mě. „Hrátko v posteli ? Otec mě promněnil a ty jsi s tím nic neudělala“! Sledovala mě. „podívej se co ze mě udělal za mosntrum a tobě je to jedno“?! Matka se zastavila a hrdě prohlásila. „tvého otce miluju a odpustím mu cokoliv“. Došla jsem k ní a podívala se ji do očí. Nevšimla jsem si že zrovna v tu chvíli došel do pokoje Sam. „Můj otec mě zabil a ty jen řekneš že mu to odpustíš“?! Matka kamenně odpověděla. „neměla jsi nám tam lozit“. To mě naštvalo a během sekundy jsem ji prokousla krk. Zastavila jsem se když jsem cítila jak její srdce už nebije protože jsem ji zlomila vaz a zároveň křik dítěte. Podívala jsem se na něho. Sam. S krví kolem pusy jsem si to nevědomila a zavrtěla jsem hlavou. Přiblížila jsem se pomalu k Samovi ale ten ustoupil dozadu a vlezl pod stůl. Potom se na mě znovu podíval a pak někam odběhnul. „Same! Vrať se“! Začalo mě neskutečně bolet břicho a dostala jsem do něho křeče tak jsem se okamžitě ocitla na zemi v pokleku, několikrát jsem křečovitě otevřela a zavřela oči. Po chvíli to zmizelo. Podívala jsem se kolem sebe, viděla mrtvou matku a její kamarádku a věděla jsem že jsem to byla já. Chtěla jsem brečet ale zaslechla jsem sunutí nábytku tak jsem se rychle rozeběhla nahoru do pokoje kde byl Sam. V pokoji nikdo nebyl, až na nohu která se zrovna schovávala pod stůl a židle tak bránila vstup k němu. Rožnula jsem světlo a pomalu jsem k němu přišla. „Same, Same to jsem já, tvoje sestra. Same neboj se mě...“. Po cestě jak sem šla nahoru sem se očistila od krve co nejvíc to šlo, na rukách mi ji ještě trochu zbyla. Klekla jsem a přiblížila se k němu. Třepal se a plakal. „Ne Same, prosím neboj se mě..“. Polkla jsem a podívala se na zem a na něho. Z celého srdce jsem si přála aby se mě přestal bát, a nějak to zafungovalo. Přestal se třepat. „pojď ke mě“. Po chvíli teda odsunul židly a vylezl ke mně, obejmula jsem ho do náruče. Bylo mu v tu chvíli 7 let. Objímala jsem ho a pohladila po hlavě. Líbla do vlasů a podívala se mu potom do očí. „Same, moc bych si přála abys na tohle všechno úplně zapoměl“. To jsem si neuvědomila že jsem ho tak skutečně ovlivnila a on na to skutečně zapoměl. Zjistila jsem to když se na mě usmál zničehož nic a řekl. „Jdeme si hrát sestřičko“? Usmála jsem se. „ano, budeme si hrát, ale jindy, teď pojedeme navštívit babičku“. Nevěděla jsem co dělat, ale věděla jsem že kdybychom žili v tom domě začala by to řešit policie a to sem nemohla dopustit. Můj otec zmizel, takže to všechno bylo na mě. Sama sem posadila do auta a v domě zapla plyn, nastavila jsem časovaač na sporáku na minutu aby se za minutu zapnul. Nasedla jsem do auta a zhluboka se nadechla. Sam zavíral oči a spal. Podívala jsem se na něho zpětným zrcátkem a povzdechla si, nastartovala jsem auto a odjela od baráku. Časovač ukazoval už jen 23 vteřin do konce minuty. Zrychlila jsem a najela na silnic daleko za domem, jela k městu, zpětným zrcátkem jsem se dívala na dům. Během chvilky časovač ukázal OO:OO a dům vybouchnul. BUUUUUUUUUUUUUUUUUUUM!................ Polkla jsem a jela jsem dál. ...

OoOoO

Otec mě po delší době už nechal být - někdo ho zabil - za což děkuju. Můj bratr dlouho dobu nepřežil, protože jsem se dostala do křížků se dvěma upíry kteří mi ho zabily a jeden z nich si mě chtěl nechat jako "domácího psíka".

OoOoOo

Jsem na útěku před upírem Deanem, který by mě nejraději viděl u sebe doma jako svou otrokyni v sexu, domácnosti.. v čemkoliv.

OoOoOo

Nikde nejsem na jednom místě hodně dlouho, ne tak dlouho aby měli moji pronásledovatelé čas mě chytit, takže neustále měním svá povolání, bydliště i místo kde se nacházím. JInak žiju obyčejný život jako ostatní lidi a nadpřirození, jen s tím že si neustále hlídám záda, nemám přátelé ani rodinu, protože to by byla moje slabina. Nezdrží se nikde dýl jak dva měsíce. Je neustále v pohybu. Je na útěku před jedním upírem který jí chce pro sebe a proto se schovává všude možně. Někdo totiž nepochopil že se dá hrát i bez pravidel a ten někdo je naštvaný a je ji v patách. O své minulosti si klidně ráda povídá, jenže to jsou hodiny a hodiny povídání tak o tom už přestala mluvit. Zažila toho tolik že by mohla sepsat knihu. No za svůj život možná tak 2 – 3. Co po ní upír chce nebo z jakýho důvodu ji nedá pokoj si nechává pro sebe, o své rodině nebo tak nemluví jelikož jí nezajímá protože díky ní se dostala k onomu pronásledovali.

Obrázek: galerie