Moje láska, prázdná ulice, prázdný dům. Díra uvnitř mého srdce. Jsem sám. Vše jsem opustil , a je za těmito dveřmi .Pokoje se zmenšují. Divím se, kde jsou dny, které jsme prožili, písničky, které jsme spolu zpívali Tak říkám malou modlitbu A doufám, že mé sny mě vezmou tam Kde nebe je modré, abych Tě viděl ještě jednou… má lásko. Všechna moře od pobřeží k pobřeží Najdu mé nejmilovanější místo Kde pole jsou zelená abych Tě viděl ještě jednou… má lásko. Držet Tě v náruči Slibovat Ti mou lásku Říkat Ti ze srdce Že jsi všechno na co myslím a mám… vše je za těmito dveřmi…mám ještě od nich klíč? (Večerní poezie)
Svět nenabízí moc dobrého, spíš je plný špatných zpráv…Nezbývá, než hledat něco hezkého alespoň v tom virtuálním, ve světě vzpomínek a iluzí…H.
Vašík přiběhne do kuchyně: „Maminko, na chodbě je nějaký cizí pán, objímá a pusinkuje se s naší sousedkou!” „Cože?” praví matka a běží ke dveřím. „To musím vidět!” „Apríl! Ten cizí pán je náš tatínek.”