Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky dával,
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
svatební menuet ti na stýblo hrával:
my dva se musíme vzít.
Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
cožpak si my dva víc můžeme přát..Cožpak bychom za to vrátit se dob mládí, nedali, neobětovali vše, vše co máme? Být opět mladou holkou a klukem, a znovu prožívat tu prostinkou chvíli štěstí…
Krásnou sluneční neděli přeji milá Jarmilko