*Na procházku do přírody pojďte se mnou dnes,* *čekají nás pole, louky nebo taky les.* *Uvidíte slepýše, jak se plazí v trávě,* *pýr od květin nádherných rozpoznáte hravě.* *Včely pilně poletují a sbírají pyl,* *člověk by se samou pýchou nad tím zapýřil.* *Tráva rosou třpytí se, cestou klopýtáme,* *dusot kopyt, jak se blíží, tiše posloucháme.* *Stádo koní běží k nám, běží cvalem, tryskem,* *zvířata se ženou kolem s ohrnutým pyskem.* *Když však člověk do přírody přichází jen v míru,* *není třeba bát se koní ani netopýrů.* *Až bude tma jako v pytli, není třeba uzlíkat,* *chráněme naši přírodu, nebo budem pykat.* *Proč se člověk čepýří a proč stále křičí?* *Ať zpytuje svědomí, kdo přírodu ničí!* ---
----
Jaruško 🌳Zlato měj příjemný den a do přírody semnou se dnes vydej. 🌲 ----
*VĚTY A VĚTNÉ EKVIVALENTY* Copak dělá větu větou? Pozor, je to léčka! Jako první napadla by někoho z vás tečka. Bystří žáci jistě ale mají správný úsudek, větu větou dělá vždycky jen a pouze přísudek. Když i podmět určit můžeš, co to asi znamená? Odpověď je velmi lehká – je to věta dvojčlenná. Nemusí být vyjádřený, někde skrýt se smí, tak například: _Udrželi naše tajemství._ Pokud podmět nikde není, pozor je tu změna! tato věta nazývá se věta jednočlenná. Prší, sněží, silně mrzne a blízko se blýská, z těchto vět se podmět vážně jenom těžko získá. I v češtině existují různé experimenty, bez přísudku jde o pouhé větné ekvivalenty. Ahoj, kámo! Hodně štěstí! Tam přísudek není, tady není potřeba dlouhé přemýšlení. ---
Jaruško*Na dobrou noc*
Hvězdy svítí, noc už je, den se tiše ukládá ke spánku. Zavři oči, sny tě vezmou na tu nejhezčí procházku.