evellynn1

Ve studánce u lesa koupají se nebesa, až je voda modrá, chladivá a dobrá. Sedli jsme si na pařez: Lese, co nám povíš dnes?

 A les šumí, šumí, jak nejlépe umí. Vítej u mne, človíčku! Z větví tu mám střechu a z pařezu židličku a postýlku z mechu. Děti, zvu vás na hody.

 Borůvky mám, jahody a maliny na stráni. Přeji dobré chutnání. Podívej se, mami, jak jsme bohatí! Džbánek přejedl se malinami a jenom se břichatí.

Za smrkem se schoval smrk a pod smrkem hřib. Vykukují na nás: Kuk! Schovejte se líp! Na smrku se houpou šišky, vůbec nebojí se výšky.

Pořádají zábavu. Padají nám na hlavu.......přeji příjemný den, třeba v lese...

--- *SEBEÚCTA*

Hledíme na druhé s obdivným pohledem, ocenit sebe, to už však nesvedem. Mít rád sám sebe sobecké není, takových lidí každý si cení. Koukni do zrcadla, řekni, co vidíš, neříkej, že se sám před sebou stydíš. Každý jsme jiný, a to je skvělé, nádhernou duši skrýváme v těle. Čeho si na sobě vážíš fakt nejvíce? těch věcí může být klidně i tisíce. Nádherných vlasů či dobrého srdce? vždyť je to lehká otázka přece. Modelkou nikdy se v životě nestanu, však v ceně klesnu jenom když přestanu psát tyto básně, co lidem klid vrací, po jejichž přečtení smutek se ztrácí. ---Teda aspoň doufám.