Chtěla bych vstát a jít mu naproti
Chtěla bych objetí celé své nahoty
Sama tu bloudím myslí svou ve stesku
Na lících třpyt z perleti odlesků
"Jed, který zahubí povahu slabou,
jest posilněním pro silného
a ten už ho jedem nenazývá."
Friedrich Nietzsche
S některými věcmi člověk bojuje celý život,
ať je to vlastní identita, idiocie lidí nebo nevyléčitelná nemoc..
oproti tomu někteří bojují s prkotinami a ty prkotiny stále mění..
upřímně- začíná mi být víc líto té druhé kategorie..
Ačkoliv nová Láska přišla..
do mě zasazena jak sazenička silná..
roste..
avšak..
ty staré ve mně zůstávají..
navždy přetrvávají..
divíš se můj hoste?
vzpomínám a žiju..
nezapomínám a miluju..
navždy..
Ty, který kráčíš se mnou, důvěřuj..
Ty, který přihlížíš, dívej se a uč..
Už zimnice mě opustila a horkost tiše pohltila..
vprostřed všech lásek a horeček slzu jsem upustila..
kdy dojde na odečet za každý můj splín?
kdy bude děj odpuštěn..
bez daru strádá bytost milá,
bez daru darovat, co dát chtěla.
Zkusit spát a milovat i tak.. prostě tak..
Vztah dvou lidí by neměl mít vlastnosti kanagonu..