Štěstí vězí spíše ve všeobecném založení ducha a srdce, které se otevřou štěstí tak, jako mohou uchovat lidskou přirozenost, než v množství konkrétních šťastných momentů života. Spočívá spíše ve schopnosti přijímat tyto šťastné okamžiky. Nevězí v radosti, nýbrž v hravě lehké schopnosti přijímat radost, v odůvodněné naději nacházet radost kdykoli, ve zkušenosti, že necítíme žádné obecné znechucení nad věcmi, které zakládají štěstí druhých.
Píšeš, že ti chybím,
však nikdy mi to neřeknou tvá ústa,
Píšeš, že se ti líbím,
ale nejsi tu a má duše je pustá...
Píšeš, že bys se mnou chtěl být,
ale vzápětí říkáš, že to není správné,
Píšeš, že jsem to jediné co bys chtěl mít,
nic pro to neděláš, ty slova jsou marné.
Nerozumím tvému srdci,
stejně jako mu nerozumíš ty sám,
je zbytečné znát odpověď na to co skutečně chci,
nechal jsi tu lásku utéct sobě, mě a nám....