-Jednou jsi se otočila,
a já u Tebe zrovna stál.
Ve Tvých očích jsem se utopil,
a přesně věděl co bude dál.
Zvláštní Tyrkysový pohled Tvůj
a mé srdce u nohou Ti leží.
Říkám si nesmíš, tak přece stůj,
ale rozum zvládne srdce jen stěží.
Má ruka ve Tvé dlani,
zrychlující se tep a Tvá ústa tak blízko jsou.
Tvůj pohled nepatří už plaché lani,
ale je pohledem jen nás dvou.
Tak dívám se Ti do očí
a čtu si slůvka, jež tváří se tak skrytě.
To jednou takhle jiskra přeskočí,
a já pohledem, stejně jako Ty, říkám: „Miluji Tě.”
Doufám, že se nikdy nerozdělíme-
Přišela jsi.
Nevím odkud.
Vím, jak se jmenuješ.
Jseš to prostě Ty...
Ty... já musím to vyslovit.
Ty... já Tě miluji-
-
Víš jsi jako květina,
co na louce vyrostla,
bát se nemusíš,
že bys brzy odrostla.
Kapky deště
stékají Ti po listech,
ale začne zase svítit slunce
a zahřeje Tě na bolavých místech.
Na květ Ti přiletí motýl,
ucítí Tvoji vůni
a zůstane u Tebe
až do skonání sil...
Pamatuj, že láska je krásná,
ale ne vždy šťastná-
Jsi má láska, na kterou se nazapomíná,
jsi má touha, která se ve tvých očích protíná,
jsi můj cit, má naděje,
jsi můj úsměv, co se směje.
Jsi mé sebevědomí, co si nevěří,
jsi mé dítě, co se svěří...
Jsi má myšlenka i jemnost...
jsi stejná, přitom jiná...
Jsi láska, na kterou se nezapomíná-víš to
-Tiskni mě lásko má
k sobě.
Obejmi.
Ať vím,
že jseš.
Polib mě!
Zůstaň!
Odejdi!
- Jestli
mi lžeš.
Horoucí slova.
Doteky.
V citech
topím se.
Vzdechy
a pak
povzdechy.
Mám radost.
Bojím se.
Zmatena
v lásce
brodím se.
Opřena
o Tebe.
Buď
se mnou
nebo
se rozejdi.
- Blíží se
peřeje-
-Dívám se na tebe,na tvou fotku a jak se díváš na mě...
Jemně se dotknu tvé fotky,
nemohu uvěřit tomu,že jsi tu semnou.
Nikdy tě nenechám odejít,
vše se zdá tak neskutečné,
tak perfektní a tak nové.
Slíbila jsi mi,že mě nezraníš
proč ti však nemohu uvěřit!?
Pověz mi,proč se cítím nejistý,
a vkládám svou víru do tebe?.
Skrývám se za stěnou z pochybností,
neschopen se osvobodit.
Nic dobrého netrvá věčně,
další zničený byl můj sen.
Jsem příliš slabý na to změnit budoucnost,
dokonce i přítomnost mou.
Další sen se obrátil v prach,
Nemohu změnit svůj osud,
Jsem prokletý a tak musím bojovat sám,
proti těm všem temným šedým stínům.
Topím se v tomhle krvavém oceánu plného pachu,
jsem obklopen svým vlastním strachem,
žádné světlo na mě už nikdy nedopadne,
v tomhle světě lží a bolesti-
Neohlížej se,minulost už nezměníš,budoucnost můžeš ... Když se člověk loučí s někým koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho vlastně miloval ... Když někomu ublížíš,měj dost síly si to přiznat,když někdo ublíží Tobě,měj dost síly mu odpustit---
---Lásko, lásko - lásko kouzelná!
Dnes potěš všechny, kdo o tebe stojí.
V životě jsi tolik potřebná
a kdybys byla tak mocná, celý svět to spojí.
Máj - to je lásky čas,
pod třešní, polib dívku svoji,
ať příští rok, políbíš ji zas,
snad jednou, láska---
Přišel jsem za tebou, říct ti.
Ani nevíš, jak jsi půvabná.
Musel jsem tě najít
Říct ti, že tě potřebuji.
Říct ti, že jsi pro mě výjimečná.
Řekni mi svá tajemství.
A ptej se mě na co chceš.
Ach, vraťme se na začátek---



---
-Když Ti někdo chybí..Není to proto, že jsi ho dlouho neviděla-
nebo protože jste si dlouho nepovídali. Je to pro ten moment,
v kterém něco uděláš a Ty si uvědomíš, že by to bylo mnohokrát
lepší kdyby Ta osoba stála po Tvém boku-
-Chtěl jsem otevřít své srdce,
ale druzí přišli a pošlapali mě.
Chtěl jsem si něco nechat pro sebe,
ale oni řekli "jsi uzavřený".
Chtěl jsem plakat,
ale oni řekli "nefňukej".
Chtěl jsem lásku,
ale oni řekli "jsi už starý, nemáš šanci!"
Chtěl jsem projevit svůj hněv,
ale oni řekli "jsi konfliktní".
Chtěl jsem říct, co si myslím,
ale oni mě řekli "s tebou jsou jenom problémy"
Chtěl jsem být sam sebou,
ale oni řekli "jsi divný, nepatříš k nám"
Chtěl jsem být originální,
ale oni řekli "nepředváděj se"
Chtěl jsem svobudu,
ale někdo mi ještě víc utáhl pouta.
Chtěl jsem žít,
ale oni mi řekli "máš to marný, stejně umřeš!"
Chtěl jsem se radovat,
ale oni mi řekli " nevidíš, co se kolem tebe děje?"
Chtěl jsem...
Už nechci nic....
-Připadám si jako úplný blázen...proč pořád miluji
tu která si to už nezaslouží? Proč nechci tu
která říká, že mě miluje…jednoduché mám strach
…strach z toho co tak dobře znám, z toho že když
se zase do toho opřu…budu milovat celým srdcem
tak mě zase zklame tak radši nechci být milován
…bojím se, že ona jednoho dne zase přijde a mé srdce se
rozbuší a vše to poslepované se rozletí na tisíce
malých kousků které se nedají slepit….nechci aby to
zase bolelo jako tehdy… bojím se….
tak kdo je potom větší blázen ty a nebo já?-
-
-Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit svůj sen-
-Moudré je milovat život tak, jako milujeme ženu - oddávat se mu, ale nelpět na něm-


- Celej život něco hledáme, poučujeme se ze svých chyb, abychom mohli udělat další chyby, z kterých se můžeme poučit. Pořád dokola hledáme odpovědi na otázky, zjištujeme jak nejlépe žít, ale jen mě napadá......můžeme někdy žít úplně nejlépe..????? Jde to ..??? Být se sebou maximálně spokojení..? Já se teď ocitám v situaci, kdy si myslím, že to nejde.... Nějak mě unavuje hledat nejlepší zbůsob jak být štastný....protože to je možná to, co způsobuje to, že nejsem štastný. Ta věčná nespokojenost, ta touha být lepší a lepší. Možná to je ono, co mě drží u toho dna, ze kterého se neumím odrazit...
- - Jsi můj vztek, smích i pláč, jsi mé štěstí, smůla i duševní rváč. Jsi mé slyz, kutálející se po němé tváři, jsi mé rty, které vždy jak slunce rozzáříš. Jsi mé ruce, které touží tě obejmout, jsi mé oči, jež zmírají touhou spatřit tě byť jen jednou. Jsi má duše, která neví, co si počít, jsi můj dech, bez kterého nelze žít. Jsi mé všechno, jsi mé nic, jsi můj život, ne-li víc.... Jsi... - Člověk se občas chová tak, jak ve skutečnosti nechce. Říká to, co ve skutečnosti nechce. A proč? Možná, že si myslí, že tím udrží to, co udržet chce - lásku. Ale bohužel je to naopak. Ztratí tím i to málo, co měl. Směšné... - Člověk se občas chová tak, jak ve skutečnosti nechce. Říká to, co ve skutečnosti nechce. A proč? Možná, že si myslí, že tím udrží to, co udržet chce - lásku. Ale bohužel je to naopak. Ztratí tím i to málo, co měl. Směšné...