Tazdavu

Dáváme tomu čas a říkáme si proč, děláme co můžem, smějem se a pláčem a spíme v prachu, protože tohle všechno už jsme viděli. Kultura se vytrácí se slzami a půvabem, nechává nás ohromené, zahambené. Tohle všechno už jsme, všechno už jsme to viděli. Mnoho kmenů moderního typu dělá zcela novou práci, ve stejném duchu, spojujíci srdce a ruce a rodová vlákna, rodová vlákna. A pomalu se to vytrácí! A pomalu se vytrácíme! A pomalu se vytrácíš! A pomalu se vytrácíš! Hey mana yo yo yo yo... Ptačí duše vrže a sténá ona ví, že tohle všechno už někdy viděla všechno to už viděla, už to viděla A pomalu se vytrácíš! A pomalu se to vytrácí! A pomalu se vytrácíš! A pomalu se vytrácíš! Hey mana yo yo yo yo... Nedej se, nedej se, můj drahý krajane! Pokračuj v boji za svou kulturu, teď! Pokračuj v boji za svou zemi! A já vím, že už to trvá tisíce let a cítím tvou bolest a vím, že je to špatné a máš pocit, že jsi byl svázaný, zlomený a popálený A ti krásní, staří lidé, ty staré moudré duše, byli uzemnění příliš dlouho tím bezpáteřním člověkem, tím chamtivým člověkem, tím bezcitným člověkem, falešným člověkem. Tato ruka vlády bere krev a půdu, bere krev a půdu a stále jim v tom nic nebrání. Ale tvé sny a bojovný duch žijí dál. A je to tak, tak, tak silné v zemi, ve stromech, ve skalách, ve vodě, ve tvé krvi a ve vzduchu, který dýcháme. Nedej se, nedej se, moje dobrá země, člověče! Bojuj dál za své děti, teď! Bojuj dál za svou půdu! Pomalu to vybledne! Pomalu to vybledne! Pomalu to vybledne! Pomalu to vybledne! Hey mana yo yo yo yo... Dáváme tomu čas a divíme se proč, děláme co můžem, smějem se a pláčem a spíme v prachu protože tohle všechno jsme viděli už předtím...