PÁV....Zdál se mi sen, že do mé zahrady vlétl páv a jeho stav, zdál se vážný, byl nerozvážný a ztracený jako já, já zašeptala zůstaň...
(((*_*)))
...a on se na mě podíval svýma hlubokýma očima, v nichž se odrážela tma noci. Jeho peří se třpytilo jako hvězdy na obloze, a já cítila, že v něm najdu útěchu. V ten okamžik se čas zastavil a já jsem zapomněla na své starosti, na to, co mě tíží.
Zůstaň se mnou, zopakovala jsem, nech mě, ať tě poznám. Páv se pomalu přiblížil, jeho kroky byly elegantní a klidné. Každé jeho hnutí mě fascinovalo a já jsem si uvědomila, že i on je ztracený, stejně jako já. Oba jsme hledali místo, kde bychom mohli být sami sebou, kde bychom mohli zapomenout na svět venku.
V tom okamžiku jsem se probudila, ale pocit, že jsme si blízcí, mě neopustil. Věděla jsem, že i když je to jen sen, páv a já jsme spojeni v touze po svobodě a pochopení. Ať už se stane cokoliv, ten okamžik zůstane navždy v mém srdci.