Jen tak ležím a dívám se na nebe,
S květinou v ruce, zrcadlem před sebou,
Tiše ležím a myslím na tebe,
Někde uvnitř toužím být s tebou.
Vím, nemělo by to takhle být,
Sama sobě začínám si lát,
Už měla bych přestat snít,
A stále si do očí lhát.
Žárlím na každou, co s tebou je,
To není normální, vždyť nejsi můj,
Nikdy jsi mi nepatřil, v tom to je,
Nemohu na tebe zavolat: „Stůj!“.
Vidím před sebou tvou tvář,
Dokážu si vybavit tvé rty,
I v tvých hnědých očích zář,
A vlasy které máš jen ty.
V uších mi zní tvůj hlas,
Hluboký a jasný čistý smích,
Celá se uvnitř chvěju zas,
I když mám pocit, že je to hřích.
Tak proč na tebe stále myslím. /Poezie/
Přeji krásný večer milá Darinko