Bosi

Dotknou se vody a zčeřit hladinu.

Chybíš mi každý den....každou hodinu.

A v malých vlnkách vody té,

nevidím odraz tváři tvé.....

                     a vlastně ani mé....

Pohlédnu k nebi, rukou zakrývám si tvář.....

a už to vím...my oba jsme vlastně samotář,

a tiše našlapujíc v křehké bázni své,

zbaběle čekáme až to , co měli jsme....pomine.....

Vítr šeptá mi do uší různá slova,

 v hlavě tok myšlenek pořád a znova,

nevědíc, kdy voda oheň uhasila.....

byls se mnou a já s Tebou byla.

Chci cítit vůni zemi po dešti....

a trochu té vůně donést Ti.

A lehnout si do trávy svěží,

nechat čas, ať jen tak běží.....

Sny a touha jako sestry jsou

a i když máš je na dosah.....nemáš je.

Sen zpívá píseň omamnou

a touha si s ním notuje.

Sám v sobě najít sílu,

sám sobě se podvolit.

Sám sobě dovolit jít do síně divů,

to všechno si nechat dovolit......

Jsme chyceni do svých pastí,

jsme ničitelé osudu svého.

Asketicky vzdávajíc se možných slastí,

být jedna mysl....jedno tělo.

Jsme jako na horské dráze,

jednou trpíme a pak je nám blaze.

Dá to námahu obtížně dojet na vrchol,

pak střemhlav padat při sípení kol.

A taky vybrat spolujezdce není lehké...

Co usměje se, i když zvedání bývá vleklé.

I pád střemhlav s tebou prožívá,

byť natlučeš si, jste přece dva.

Jen víru mít a naději všech generací,

že nejsi sám a dobro zlem se neoplácí.

Když rozevřeš dlaň a uvidíš srdce tlukoucí...

Jsi skála, jsi strom co zachrání mě....tonoucí.