Neúprosný čas nám tak najevo dal, že jsme zase o rok dál. Starý rok stačil ještě zašeptat: „Já odcházím a vystřídá mě nový rok, zda bude ale lepší nežli já, je už jen na Vás, tak do něj přeji šťastný krok.” A nový rok se pousmál, maličkou ručkou mu zamával a děl: „Jak rád bych všechna lidská přání vyslyšel, na to jsem ale příliš malý pán a nezvládnu to všechno sám. Až člověk člověka si začne vážit, naučí se ho ctít a milovat, přestane vládnout zloba, lhostejnost, závist, zášť a jeden druhého bude mít rád, pak mohu přidat trochu toho štěstí a vše nejlepší lidem dát…“