zemegula1

Ten den se žhavou krásou tolik skvěl, že lásku zapálil,aby vše poztrácel. Byl to den božské lásky,jasné k pláči, kdy modrým vzduchem sama věčnost kráčí, kdy tíhy zbavena,zem omládne a hraje si jak dítě v krásách dne! Vše bylo jako políbení matky, sen jedné hodiny,sen prchavý a sladký, sen samá vůně,ptactvo,slunce,jas, kdy zapomeneš vše... kromě těch krás. Byli jsme dva!...Jeden se těžko brání, když miluje...Běda,byli jsme dva! Nás samy před sebou zde nikdo neochrání! V životě větší úzkost nebývá. Tvá duše s mou si příliš blízko byly, svou vroucí duší oslnils můj zrak, oba ty plameny mě oslepily, zhlédla jsem přespříliš,hledíc zas do oblak. Zachránit se... což mládí moudré bývá? Zapomenout... a jak,pokud jsem živá? Ten den se žhavou krásou tolik skvěl, že lásku zapálil,aby vše poztrácel!

height="600"/>

height="500"/>

Doufám,že tvé koště prošlo technickou kontrolou,taky pozor na emise...