






------
Nikdy jsem nechtěl okusit samotu, vždy jsem litoval těch kteří jsou sami a teď už ji znám taky. Nemyslím samotu jako relaxaci, ale samotu v hloubi srdce. Je to panika, když nevíš jak máš jít, chceš vrátit čas i své blízké, když už nedokážeš být sám, je to zrůdný pocit. Pocit že jsi na světě sám že nikdo nestojí o tvojí existenci. Snažíš se vzepřít ale ono tě to pořád strhává hloub a hloub. Samota a bezmoc jsou věci s kterými by se nikdo nechtěl potkat. Je to vnitřní pocit beznaděje a nepotřebnosti. Možná za mě mluví jen hromada pocitů a smutno okolo mě, ale vím že nikomu nepřeji zažít samotu....
------
Myslím, tedy jsem...
