tvvt

Jako princ v pohádce na poslední stránce, za ženu dostane Tě, jako mé oči co vzhůru vyhlíží, ústa co srdíčko doprovází, srdce povídá ústa však mlčí, očíčka bolestí slzí, vše se zastaví ústa křičí skály se drtí, vodní peřeje tvoří, stromy k zemi padají, všichni vědí co Vašek cítí...

Jsi pro mě poupátko, co čeká na slunečné paprsky, aby krásou rozkvetlo, tou krásou, kterou v sobě nosíš, Tvůj hlas je kouzelný tón, kdy mé srdíčko pohladí, rozbuší a co teprve v našem obětí, kdy si povídají, snad už věříš a víš jak mi svět měníš,... S radostí to píšu, kdy city probuzené mám, písmenka skládám, nejde psát jen tak, proto inspiraci používám, kdy v hlavě poslední chvilky s námi mám. Denně po boku Tvého srdce, moje srdce, chce se smát, a vše Ti s pocitem radosti, naplnění navždy věnovat, aby se Tvé srdce více smálo a vždy mě jemností ráno oslovilo,...

Sluníčko, nahoře, daleko nad námi, prosím pěkně buď tu s námi, ať teplo, ať toto je stále s námi, stále u nás v srdíčku v srdci, stalo se a já vím, že už nechci nikdy zpátky, přišla, je opět v mém srdci, klidně mi nevěř, ale uvědomil jsem si, víc nechci, maličkost, jako její úsměv na tváři, cítit z očíček pocit ranní něhy, políbit její plné rty, je stejné, jako v ráji poslouchat letící ptáčky, co povídají si, je stejné, jako posadit se na trávě, kde nás stříbrná rosa k zastavení zve, podívat se, kolem sebe a všude kolem nás, život kvete, jarní kvítí k pohlazení, jsem v nebi na obláčku a daroval bych ti tu svojí krásu, mým pohledem dolů na ní, ona ví, a naše chvilky se zlatem třpytí, když svojí princeznu jemně políbím, velký nádech, obejmutí a naše srdíčka, každým dnem jsou si bližší, přeji si, ať Tvé paprsky, mojí slečnu hřejí, mojí slečně lásku, city a bezpečí daruji, mojí slečně ruku v dlaň vezmu, ukážu jí nebeskou bránu mojí, pošeptám vše co je za ní, pak zeptám se, vstoupíme do ní?