tatamama

„Proč posíláte syna do hodin klavíru, když nemá hudební sluch?” „Já přece nechci, aby poslouchal, ale aby hrál!”

Muzikant: „Natočil jsem album.” Kamarád: „A dobré? Jsi spokojený?” Muzikant: „Jo, jsem. Hodně jsme se na tom nadřeli.”

Kamarád: „A kolik jsi toho prodal?” Muzikant: „Všechno! Auto, byt, chatu, stříbrné lžičky...”

 Reportér se ptá po koncertě slavného klavíristy: „Naše posluchače by, mistře, zajímalo, proč jste se stal právě klavíristou, a ne třeba houslistou?”

 „No, to je přece jasné. Na housle si nemohu postavit sklenici s pivem.” ............Prožij den s příjemnou melodií......

„Verunko, cvičila jsi dneska na housle?” „Ano, maminko.” „A nelžeš mi?” „Tak si to, mami, poslechni, sousedka pod námi ještě nadává.”

Z emocí slova, ze slov rým, píši si verše, částo sním. Baví mě hrát, jsem šťastná za každou roli. Jsem romantička, která ví, že pro lásku žít stojí.......

přeji romantický den.....

 A teď se všichni zasmějeme.....přeji veselý den...

 Život kráčí mílovými kroky, nežli se nadějem, přibudou nám roky. Kráčím po cestě mezi loukou a polem, pasoucích ovcí je plno kolem.

 Pozoruji ovčáka vpovzdálí, ovcím na krku zvonky cinkají, lahodné zvuky je slyšet do dáli.....

přeji příjemný den....že by tu nádhernou idylu kazil robot 

Ledové krystalky ve vzduchu blyští se, když jaro pomalu na scénu blíží se. Krajiny zaváté nabažen dosyta, 

každičký paprsek slunce se počítá. Brzo již sundáme své zimní vrstvy, nandáme kraťasy, tílka a plavky.

U vody slunit se, to je mé přání, od toho dělí mě, jen sněhů tání. Alkohol, pohoda, přátelé, radost.

 Užijem počasí, jen co je zadost. Jen musím do léta formu svou doladit, to musí kdejakou samičku navnadit.........Přeji hezkou neděličku...